Nizozemsko

Po slovních přestřelkách s Německem nebo Rakouskem přerostla snaha Ankary agitovat v zemích EU za kontroverzní změny turecké ústavy k otevřené roztržce s Nizozemskem na nejvyšší úrovní a následným střetům mezi tureckými demonstranty a policií v Rotterdamu. Turečtí představitelé opět vytáhli z rukávu svá oblíbená přirovnání "k nacistickým praktikám" a hrozí Nizozemsku tvrdou odvetou.

Brexit, Trump… a jaké bude další překvapení? Že by odpůrce islámu i Bruselu, Holanďan Geert Wilders? Chytřejší budeme ve středu, kdy Nizozemci volí zástupce do parlamentu. 

Na Západě sílí vliv populistů, nacionalistů, euroskeptiků i xenofobů. Tento jev má samozřejmě řadu příčin – od strachu z islámského terorismu či migrační vlny až po celkovou frustraci z evropské politiky. Méně pozornosti se přitom věnuje druhé stránce tohoto aspektu: neschopnosti středolevého a středopravého politického establishmentu vychovat důvěryhodné nástupce významných osobností, které dominovaly evropské politické v uplynulých desetiletích.

V Nizozemsku se sice konají až v březnu, vítěze už ale mají. Krajně pravicové Straně pro svobodu nechvalně proslulého Geerta Wilderse se podařilo vyhrát, aniž by šli voliči k urnám. Dokázala totiž vnutit ostatním stranám svou interpretaci problémů, které Nizozemsko v současné době trápí. 

S politikou se v roce 2017 nudit nebudete. V globálním měřítku se o to postará bavič Donald Trump a na domácím plácku velkouzenář Andrej Babiš.

Představte si, že by na vás v Praze zničeho nic vykoukl z Vltavy tulení čenich. Přesně takový pohled dnes nabízí svým obyvatelům a návštěvníkům Amsterdam, který se může pochlubit dokonce větší biodiverzitou, než nizozemský venkov.

Eutanazii v Belgii ročně podstoupí více než osm tisíc pacientů. Případ z minulého týdne je ale něčím výjimečný – o ukončení života si zažádalo dítě, které bylo v poslední fázi nevyléčitelné nemoci. 

S novým postupovým klíčem budeme na Euru coby dup, říkali si možná nizozemští fotbalisté před výkopem úvodního zápasu kvalifikace proti České republice v září roku 2014. O to větší šok je čekal o 13 měsíců později, kdy se oba týmy střetly podruhé. Češi vyběhli na trávník jakožto jistí postupující, zatímco Holanďané ho opouštěli s potupnou myšlenkou, že si poprvé od roku 1984 nezahrají na mistrovství Evropy.