Cash for Work, čili prachy na dřevo za práci. Tak se jmenuje pracovní program, na jehož financování koncem loňského roku vyčlenila německá vláda 230 milionů eur (5,9 miliardy korun). Jeho cílem je podpořit především málo kvalifikované síly. Nikoliv ovšem v Německu, ale ve státech kolem Sýrie, kterou od roku 2011 zmítá občanská válka.

Rezignace libanonského premiéra Saada Harírího přišla v sobotu 4. listopadu jako blesk čistého nebe. V projevu, který přečetl z papíru při návštěvě saúdskoarabského Rijádu, uvedl jako důvody dramatického kroku obavy o svůj život.

Je saúdský korunní princ Muhammad bin Salmán bezohledný mocenský stratég, který arabský svět zatahuje do stále hlubší krize, aby zajistil své zemi vůdčí postavení? Anebo je to odvážný reformátor, který chce konečně zatočit se středověkými tradicemi a všudypřítomnou korupcí a udělat z ropné monarchie moderní stát západního typu? O co vlastně jde novému silnému muži v Rijádu, kromě konsolidace vlastní moci? Je to vizionář a reformátor, nebo mocí posedlý válečný štváč?

Ženy v arabském světě zažily skutečně revoluční léto. Hned v několika zemích se podařilo zrušit dlouhá léta kritizované zákony a další významné posuny směrem k větší rovnoprávnosti jsou na obzoru. V cestě jim ale stojí konzervativci, kteří se opírají o náboženské argumenty i těžko vykořenitelné tradice.

Libanonce Alího Fajáda propustil soud v jeho vlasti na svobodu. Američané, kteří ho viní z obchodu se zbraněmi a vazeb na teroristickou organizaci, podle Fajádova českého právníka Vladimíra Ričicy nepředložili soudu pádné důkazy. Libanonce loni pustilo Česko zpět do jeho země výměnou za pětici Čechů unesených v Libanonu. 

Se žádostí o odškodnění ve výši 40 milionů korun opakovaně narazili u několika ministerstev. Čtyři Češi unesení v Lisabonu se proto obrátili na soud, peněz se dožadují žalobou na stát. Myslí si, že tajné služby mohly jejich únosu v létě 2015 zabránit. 

Ruský hacker může vrazit klín do českých vztahů s Amerikou. 

Libanon čelí v posledních letech enormnímu množství problémů. Zemi doslova zaplavili uprchlíci ze Sýrie, Libanonci navíc čelí hrozbě, že se válka v sousední zemi přelije do jejich země. Od konce jejich vlastní dlouhé a krvavé občanské války pod povrchem stále doutná hrozba náboženského konfliktu. Trápí je také časté politické krize, kvůli nimž kolabují i základní služby jako je odvoz odpadu a dodávka elektřiny. Libanon navíc přežil dlouhé období bez prezidenta, trvající 2,5 roku. Ukončilo ho až teprve minulý týden zvolení Michela Aouna.