Latinská Amerika

Pro část společnosti je to krok k dosažení trvalého míru, pro jiné je to výsměch do slepých očí spravedlnosti. Revoluční ozbrojené síly Kolumbie (FARC), více než půl století vedoucí guerillovou válku s centrální vládou, se na konci minulého týdne přeměnily v politickou stranu a nastoupily cestu k účasti v parlamentních volbách v příštím roce.

Vláda Nicoláse Madura úspěšně vypudila ze země předního kritika venezuelského režimu. Luisa Ortegová, bývalá generální prokurátorka a blízká spojenkyně zesnulého prezidenta Huga Cháveze, se v pátek objevila v sousední Kolumbii. Její loajální nástupce zatím slibuje pronásledovat demonstranty, kterým bude napříště hrozit až čtvrt století za mřížemi.

Je venezuelský prezident Nicolás Maduro zarputilým bojovníkem proti imperialistickému útlaku, nebo nelítostný autoritář? Tato otázka rozděluje dříve sjednocenou latinskoamerickou levici. 

Venezuela stojí na pokraji občanské války. Země s největšími zásobami ropy na světě je kompletně zruinovaná. Lidé mají hlad, není dostatek potravin a léků, dodávky proudu a vody jsou spíše sporadické. Venezuela je na cestě do pravěku, každodenní pouliční protesty proti vládě autoritářského prezidenta Nicoláse Madura si už vyžádaly přes 120 mrtvých, tisíce zraněných a zatčených. Maduro ale klidně dál upevňuje svou moc, jako by se nechumelilo. V pokojné řešení už přitom věří málokdo.

Velice kuriózní policejní jednotku založili v Mexiku. Tisíce současných i bývalých policistů a vojáků se v jejím rámci rozhodly šířit víru napříč policejními sbory a bojovat s korupcí ve vlastních řadách. Bez zbraní. 

Do nemocnice se nechce nikomu, ale když už tam člověk je, měl by se mu pobyt co nejvíc zpříjemnit. Právě toto patrně vyznávají v Alvarézově nemocnici v Buenos Aires a pro pacienty pořádají koncerty komorního souboru. Někteří přitom slyší hudbu v tomto podání poprvé v životě.

Letošek je zatím možná nejdramatičtějším rokem v historii pro velmi specifickou skupinu lidí: bývalé a současné hlavy státu jižní Ameriky. V souvislosti s obřím skandálem s původem v Brazílii totiž jeden za druhým končí před soudem – a někteří dokonce za mřížemi. Taková situace může mít očistné dopady na korupcí prolezlou politickou scénu. Zároveň ale vyvolává dosud nevídanou nejistotu.

Sirotek, voják, krutý diktátor a nakonec dlouholetý vězeň hned ve třech státech. Tak by se daly ve stručnosti shrnout životní osudy Manuela Noriegy, který zemřel v pondělí v noci po týdnech v kómatu. Noriega, který toužil být lékařem, ale z finančních důvodů nastoupil na vojenskou kariéru, byl dlouhá léta symbolem studenoválečné Latinské Ameriky - a v dobách po uvěznění paradoxně i symbolem úspěšného vyrovnávání se s temnou minulostí.