V centru Prahy, poblíž mostu Legií v Mělnické ulici číslo 4, dnes již nic nenasvědčuje tomu, že zde ještě v září 1941 v relativním bezpečí žila Marie Ecksteinová. Nevypadala jako Židovka a rozhodla se svůj původ skrývat. Žlutou hvězdu nenosila a s blonďatými vlasy vypadala spíše jako árijka, jak se ostatně píše v udavačském dopise, který na konci září 1941 dorazil na pražskou policii i na gestapo. Podepsána – pravděpodobně – D. Zimová, popisuje Robert Břešťan na webu Hlídací pes. 

Šedivá je teorie, zelený strom života, říkával Johann Wolfgang von Goethe. Na tento citát si zřejmě vzpomněla berlínská sociálnědemokratická státní tajemnice Sawsan Chebliová při úvahách o co nejúčinnějším boji proti sílícím projevům antisemitismu. Usoudila, že žádné kampaně ani vysvětlování nejsou zdaleka tak účinné, jako osobní poznání. Navrhuje proto povinné návštěvy bývalých koncentračních táborů pro všechny Němce a imigranty – alespoň jednou za život. V případě migrantů by taková návštěva měla být dokonce součástí integračních kursů.

Selfíčko před branou s nápisem Arbeit macht frei v Dachau, fotka s prázdnými plechovkami od cyklonu B v Osvětimi nebo nevhodné pózování u památníku holocaustu v Berlíně. To všechno jsou obrázky, které stále častěji ukazují turisté z návštěvy míst, která připomínají oběti nacistických zvěrstev. Ta se v poslední době stávají předmětem masové turistiky. Jde o balancování na tenké hranici mezi turistickým využitím, pietou, senzací, fotkami rozjásaných návštěvníků na sociálních sítích a zneuctěním památky obětí. Kdy vlastně začínají být podobné návštěvy morálně problematické?