Šedivá je teorie, zelený strom života, říkával Johann Wolfgang von Goethe. Na tento citát si zřejmě vzpomněla berlínská sociálnědemokratická státní tajemnice Sawsan Chebliová při úvahách o co nejúčinnějším boji proti sílícím projevům antisemitismu. Usoudila, že žádné kampaně ani vysvětlování nejsou zdaleka tak účinné, jako osobní poznání. Navrhuje proto povinné návštěvy bývalých koncentračních táborů pro všechny Němce a imigranty – alespoň jednou za život. V případě migrantů by taková návštěva měla být dokonce součástí integračních kursů.

Selfíčko před branou s nápisem Arbeit macht frei v Dachau, fotka s prázdnými plechovkami od cyklonu B v Osvětimi nebo nevhodné pózování u památníku holocaustu v Berlíně. To všechno jsou obrázky, které stále častěji ukazují turisté z návštěvy míst, která připomínají oběti nacistických zvěrstev. Ta se v poslední době stávají předmětem masové turistiky. Jde o balancování na tenké hranici mezi turistickým využitím, pietou, senzací, fotkami rozjásaných návštěvníků na sociálních sítích a zneuctěním památky obětí. Kdy vlastně začínají být podobné návštěvy morálně problematické?