hudba

Začínaly jako pracovní oblečení, postupem času však džíny dobyly i nejvyšší sociální vrstvy. A to v mnoha podobách. Před 145 lety si Levi Strauss a Jacob Davis nechali patentovat kalhoty s kapsami zpevněnými kovovými nýty - slavné 501. 

Fotbalisté pražské Slavie mohou být pravděpodobně v klidu. Čínská kulturní pravidla do Česka dosud nepronikla do takové míry, že by „odstraňování příznaků dekadentní západní kultury“ zasáhlo i tradiční tuzemský fotbalový klub, který Číňanům patří.

Na legendární housle z dílny Antonia Giacoma Stradivariho pějí ódy hudebníci, kteří měli to štěstí na ně hrát, i publikum. Jenže mistr je už téměř tři sta let po smrti a tajemství dokonalosti svých nástrojů si vzal s sebou. Vědci však objevili způsob, jakým vyrábět housle, jejichž zvuk je od stradivárek k nerozeznání.

Po gramofonových deskách se zdá, že se renezance dočká i další v minulosti oblíbený způsob poslouchání hudby - staré dobré audiokazety neboli K7. Kazety, kterých se většina lidí už dávno zbavila, opět získávají na popularitě a jejich prodej nečekaně stoupá. 

Do nemocnice se nechce nikomu, ale když už tam člověk je, měl by se mu pobyt co nejvíc zpříjemnit. Právě toto patrně vyznávají v Alvarézově nemocnici v Buenos Aires a pro pacienty pořádají koncerty komorního souboru. Někteří přitom slyší hudbu v tomto podání poprvé v životě.

Jeho otec byl možná nejlepší hudební skladatel všech dob. Jenže slavné jméno odsoudilo Franze Xavera k životní bitvě, kterou nakonec prohrál. Prokletý talent žil v bídě a tragický život skončil v českém lázeňském městečku. Ale ani po smrti ho prokletí dítěte slavného rodiče neopustilo.

Když se Antonio Giacomo Stradivari krátce před polovinou 17. století narodil, nikdo z jeho příbuzných, měšťanů z italského města Cremona, nemohl tušit, že jeho jméno přečká staletí. Postupně se vypracoval na nejlepšího houslového mistra své doby a, jak tvrdí řada odborníků, dost možná nejlepšího výrobce smyčcových nástrojů všech dob. 

I když stanovy Eurovize zakazují politizaci vystoupení a organizátoři tuto písňovou soutěž tvrdošíjně označují za nepolitickou, nejpozději po loňském ročníku tomu už nikdo nevěří. Jde vlastně o jedno velké politikum od samého počátku – v pozitivním i negativním slova smyslu. Na oblibě to ale Eurovizi neubírá – především na Západě, ale i v řadě postsocialistických zemí. Jen u nás se toto písničkové klání nějak ne a ne prosadit. Snad to může být dosavadními neúspěchy našich interpretů, snad obecnou nedůvěrou vůči podobným festivalům, kterou u nás minulý režim zasel Sokolovem nebo Bratislavskou lyrou a podtrhl přenosy ze San Rema, potažmo z poněkud pozapomenutých polských Sopot. Sobotní finále 62. ročníku Eurovision Song Contest hostí Kyjev.