Emmanuel Macron, podle všeho příští prezident Francie, má velké plány s Evropou. Pokud na ně Němci kývnou, není nač se těšit.

Francie se utápí v nejistotě. Nejenže není jasné, kdo se stane příští hlavou státu, jisté není ani to, kteří dva kandidáti se o nejvyšší francouzskou ústavní pozici vůbec utkají. Původní favorité, Marine Le Penová z Národní fronty a Emmanuel Macron z hnutí Kupředu! (En Marche!), těsně před hlasováním ztrácí půdu pod nohama. Do hry se naopak vrací starý známý, bývalý premiér François Fillon, a na extrémní levici nečekaně vyrostl Jean-Luc Mélenchon.

Komu se francouzská prezidentská kandidátka za Národní frontu (FN) Marine Le Penová zdá málo radikální, nepříliš blonďatá, ne moc ironická a nedostatečně spjatá se svým otcem, ten se možná může těšit na vycházející hvězdu této krajně pravicové strany. A aby se to nepletlo, jde opět o členku Le Penovského klanu – jen o dost mladší. Mnozí předpovídají, že Marion Maréchalová-Le Penová vůdkyni strany a své tetě v jedné osobě co nevidět přeroste přes hlavu.

Francouzská Guyana, francouzské teritorium nedaleko rovníku o rozloze větší než Česká republika, na sebe v posledních týdnech strhla pozornost mateřské země i zbytku Evropy. Generální stávka tam totiž spolu s místní ekonomikou ochromila provoz na klíčovém kosmodromu využívaném Evropskou kosmickou agenturou (ESA). Francie se tak musí krátce před volbami zabývat stále vážnějšími problémy, kterými trpí její bývalá kolonie.

Francie bývá označována za hnací motor Evropské unie. Někdy se však dá pokládat za jejího hrobaře. Češi o tom ví své.

Méně než měsíc do prvního kola prezidentských voleb ve Francii vypadá situace poměrně jasně: o prezidentské křeslo se podle průzkumů z poslední doby i podle dosavadní dynamiky souboje utkají Marine Le Penová, kandidátka krajně pravicové Národní fronty (FN), a Emmanuel Macron, bývalý ministr socialistické vlády. Zatímco o jistotě postupu Le Penové téměř není možné pochybovat, Macronova pozice je slabší, než by se na první pohled zdálo.

Češi nazývali Rakousko-Uhersko „žalářem národů“. Kandidátka na francouzskou prezidentku Marine Le Penová říká totéž o Evropské unii. Podaří se jí ale skutečně rozebrat EU na součástky - tedy na jednotlivé národní státy?

Kolem roku 1900 byla nenávist vůči Židům ve Francii a Rusku mnohem výraznější, než v Německu. Jak je tedy možné, že holocaust nezačal právě třeba ve Francii? Odpověď hledá ve své nové knize německý historik Götz Aly.