Despotičtí vládci se internetu bojí jako čert kříže. Ke slovu se na něm totiž dostávají i ti, jejichž hlas by jinak nebyl slyšet. Sociální sítě se v tyranských režimech stávají významnou opoziční silou, proti níž se bojuje jen těžko. Pro Afriku to platí dvojnásob.

Ústavní žaloba proti hlavě státu, kterou hodlají navrhnout senátoři kolem Václava Lásky, otevírá prostor k debatě o současném postavení prezidenta a úskalích, které jsou s ním spojené. Existují dnes nějaké mantinely prezidentovy svévole, nebo si může dělat cokoli, co ho napadne?

Minulý režim byl pokus o vybudování socialistické společnosti, ale to, že selhal, vůbec neznamená, že končíme. Spíš naopak: teprve začínáme, máme super zkušenost a jedeme dál, zdůrazňuje v rozhovoru pro Tiscali.cz Arťom Korjagin, kandidující za KSČM do Evropského parmamentu. (První část rozhovoru ZDE).

Nechci soudit Čínu, protože zatímco Komunistická strana Číny docela žije a Čína se nehroutí do sebe, my tady socialismus nemáme a zatím se k němu úplně moc neblížíme, říká v rozhovoru pro Tiscali.cz kandidát za KSČM do Evropského parlamentu Arťom Korjagin. Zdůrazňuje také roli demokratizace na cestě k socialistické společnosti.

Evropské volby jsou pro některé mladé komunisty příležitostí hovořit o socialismu a komunismu jako o alternativě ke kapitalismu, která se nevylučuje s demokracií. Naopak. Co si o tom myslet? A proč je užitečné si v této souvislosti připomenout Rosu Luxemburgovou, od jejíhož zavraždění letos uplynulo 100 let?

Není jiného zbytí než se vrátit k osvědčenému. Ne pitomému nacionalismu, ale vlastenectví, zdůrazňuje v rozhovoru pro Tiscali.cz televizní producent a zakladatel strany iČesko Jan Štern. Hovoří rovněž o tom, jak obtížné je dnes u nás zakládat nové politické uskupení. (První část rozhovoru ZDE).

Postupně se hlásí o slovo generace mladých politiků a političek narozených několik málo let před listopadem 1989 či po něm. Zejména někteří z nich vyvolávají nemalá očekávání. Ve výsledku jde ale především o to, co si kdo do mladých lidí projektuje a co by rád, aby do politiky vnesli, než jací ve skutečnosti jsou.

Stejně jako se ve 30. letech podceňoval Hitler, nyní se podceňuje Putin, zdůrazňuje v rozhovoru pro Tiscali.cz literární historik Martin C. Putna. Vyzdvihuje, co si můžeme vzít pozitivního pro demokracii z Karla Čapka, a též konstatuje, že všichni, kdo podporují dnešní autoritáře, tím nakadili Masarykovi na hrob. (První část rozhovoru ZDE).