Před sto lety skončila první světová válka, nazývaná též Velká válka. Konec světové války ale rozhodně neznamenal příchod světového míru. Klidu zbraní se nedočkali ani Čechoslováci, kteří museli na mnoha místech nadále krvácet a bojovat za svůj nově vzniklý stát. Jedním z takových míst byla i Sibiř. 

V neděli 11. listopadu si lidé po celém světě připnou na klopy květy vlčího máku na památku válečných veteránů. Den veteránů připomíná ukončení první světové války a jeho symbolem se stal právě červený květ, který vyrůstal na hrobech padlých vojáků. Přímou zkušenost z fronty ve světové válce – té druhé – má Viktor Wellemín, jeden z mála dosud žijících pamětníků. Jeho vzpomínky jsou součástí Příběhů 20. století.

Právě před 100 lety byl zničen Mariánský sloup, který na pražském Staroměstském náměstí stál téměř více jak 250 let. O návratu cenné barokní památky, která krátce po vzniku Československa vzbuzovala vlnu emocí, se diskutuje i v 21. století.

Lidé, kteří se kdysi shodli v jednoznačném odporu proti nacismu, se v letech 1945-1948 (a zvláště po komunistickém převratu) často naopak ocitli na opačných stranách politického života. To je i případ dvou historiků, jejichž osudy připomínáme v Příbězích 20. století. "Nepochyboval jsem o žádné z tezí, které patřily ke stalinismu," tvrdil jeden z nich. Ten druhý právě před podobnými lidmi z Československa utekl.

K jako Kulak, neblaze proslulá likvidační akce československého venkova. Takzvaná Směrnice tří ministrů, kterou byla oficiálně zahájena, vstoupila v platnost v prvních listopadových dnech roku 1951.

Soukromé rodinné archivy čas od času i po desítkách let vydají nečekané objevy. To je i případ potomků rodiny prvorepublikového novináře (a muže mnoha dalších zájmů a profesí) Vladimíra Ležáka – Borina, píše Robert Břešťan na webu Hlídací pes. 

Československo byl neúspěšný projekt, který mnoha lidem a menšinám zkazil život, říká v rozhovoru pro Tiscali.cz písničkář Jaroslav Hutka. S jakými pocity se dívá na stoletou historii našeho státu? O čem zpívá na nové desce? A co si myslí o Pirátech?

"Charlie, děkuji za vše, co jsi pro mě udělala! Vím a říkám ti to, že bych nemohl dosáhnout toho, čeho jsem dosáhl…" Těmito slovy vzdal první československý prezident hold své ženě, bez níž by se nestal tím, kým se stal. Ani bez své matky.