Česko

Ať si korona trhne nohou: Je hezky, vzhůru na piknik. Aspoň na chvilku.

Jednou sundáte roušky, přesto nebudete žít jako dřív...

Vzpurně dítko, které se šklebí nad talířem špenátu. Otřepané klišé, nebo zákonitost evoluce?

Málokdo to umí s basou tak skvěle jako čmeláčci. Ale proč chlupatí muzikanti někdy v květech najednou svou píseň transponují na vyšší tón?

Je jaro a opeřenci se opět chlubí svým zpěvem. Zpravidla jde o samečky, kteří chtějí svými sólovými výstupy zaimponovat samičkám – podobně jako u lidí. Přesto na to letos jdou trochu jinak.

Co nevidět zahrádkáři vytáhnou sekačky na trávu a zaplní víkendový éter typickou vůní, ale i otravným zvukem vrčících motorů (případně bzučících elektrických). Jít na trávu jen s kosou, potažmo se srpem, už nemusíme díky muži, kterého přitom jeho současníci považovali za blázna a náměsíčníka.

Podání ruky je rituál, který nás provází tisíce let. S koronavirem však může pominout, upozorňuje epidemiolog.

Za bankovku v nulové nominální hodnotě si toho věru mnoho nekoupíme. I když… jednou možná ano.