Antarktida

Není tomu tak dávno, co vědecké týmy světových mocností – Spojených států, Velké Británie, Ruska, ale třeba také Japonska – závodily o první navrtání tajemných podledovcových jezer ve věčně zmrzlé Antarktidě. Srovnatelné útvary se nikde jinde na světě nevyskytují. Kontinentální ledovcový štít se v dnešní době nachází kromě Antarktidy už jen v Grónsku, tam jsou ale podložní nádrže periodicky propojené s povrchem. Antarktická podledovcová jezera oproti tomu mohou být odříznutá pod kilometry ledu až miliony let.

Severní a jižní pól přitahují stále častěji turisty toužící po nedotčené přírodě. Vzestup turismu v polárních oblastech ale nemusí být nutně hrozbou, naopak, může být i příležitostí, jak upozorňovat cestovatele na klimatické změny.

Japonsko ještě letos obnoví lov velryb u Antarktidy a to i přes to, že doposud Mezinárodní velrybářské komisi (IWC) nedodalo důkazy o tom, že mořské živočichy loví kvůli vědeckému průzkumu. 

Není složité si domyslet, kde přišly antarktické Krvavé vodopády ke svému strašidelnému jménu. Složitější ale bylo zjistit, odkud se jejich charakteristická barva bere. Původně byly podezřívány červené řasy, ale „viníkem“ je nakonec staré dobré železo.

Hledání života na dalších planetách sluneční soustavy a tedy v prostředí životu nepříliš nakloněném je zrcadleno odhalováním jeho tuhých kořínků tady na Zemi. Že Antarktida není jen velká zmrzlá placka, to už dávno víme, ale přesto nám opět dokázala, že život toho vydrží daleko víc, než předpokládáme.

Čeští paleontologové objevili v Antarktidě část kostry druhohorního mořského ještěra - plesiosaura, která je stará zhruba 75 milionů let. Jako první také popsali několik nových druhů zkamenělých živočichů a rostlin, například nejstarší fosilní krytosemenné rostliny z Antarktidy. K nejcennějším nálezům patří kostry fosilních spongií - živočišných hub. Vědci z České geologické služby nasbírali v rámci mnohaletého výzkumu několik tisíc vzorků, které uložili do svých depozitářů.

Tání ledovců v Grónsku a na Antarktidě je podle satelitních snímků stále rychlejší. Za pouhý rok přišly tyto ledovce dohromady asi o 530 kilometrů krychlových hmoty. Přestože to představuje asi jen dvě tisíciny celkového objemu obou ledovců, jedná se o nejvyšší roční ztráty od počátku satelitního měření před 20 lety. 

Kdybyste se ocitli na Antarktidě před 40 nebo 50 miliony let, bylo by vám tam docela teplo. Podle nové studie tam v období Eocénu vládlo počasí téměř jako ve Španělsku.