Zapomenutá kost 40 let ležela v zásuvce. Dnes je z ní jeden z nejdůležitějších dinosauřích objevů

Nenápadná kost, která téměř čtyřicet let ležela zapomenutá v muzejním depozitáři, se ukázala být jedním z nejvýznamnějších paleontologických objevů posledních let. Vědci nyní potvrdili, že jde o vůbec první dinosauří fosilii nalezenou na antarktickém kontinentu. Nález nejen přepisuje historii výzkumu Antarktidy, ale zároveň přináší nové důkazy o tom, jak se obří dinosauři šířili mezi dávnými jižními kontinenty.

Zapomenutý nález čekal na své odhalení téměř čtyřicet let

Příběh začal v prosinci roku 1985 na ostrově James Ross u Antarktického poloostrova. Geolog Mike Thomson z Britského antarktického průzkumu zde vedl expedici zaměřenou na mapování hornin, které mělo pomoci budoucím paleontologům při určování stáří fosilií.

Během průzkumu objevil přibližně deset centimetrů široký obratel. Ve svém terénním deníku si jej pečlivě zakreslil a označil jako obratel velkého plaza. Protože většina tehdy nalezených zkamenělin patřila mořským živočichům, usoudil, že i tato kost pochází z dávného mořského plaza. Fosilie byla následně převezena do Velké Británie, uložena do sbírek Britského antarktického průzkumu a na dlouhá léta zmizela z pozornosti vědců.

Jedna z fosilií nalezená v polární oblasti zdroj: Profimedia.cz

Teprve po téměř čtyřech desetiletích na ni při procházení archivních sbírek narazil paleontolog Mark Evans. Neobvyklý tvar obratle ho zaujal natolik, že požádal o posouzení odborníka z londýnského Přírodovědeckého muzea Paula Barretta. Ukázalo se, že kost patřila titanosaurovi. Charakteristická dutina na jednom konci obratle a zaoblený výběžek na druhém jsou typickými znaky této skupiny dinosaurů. Díky nim do sebe jednotlivé obratle zapadaly jako kulové klouby a vytvářely pružnou páteř.

Fosilie byla následně oficiálně popsána jako vůbec první dinosauří kost objevená na antarktickém kontinentu. Její význam tak vyšel najevo až díky moderním poznatkům a novému pohledu na dávno uložené sbírky.

Když byla Antarktida domovem obřích dinosaurů

Obratel pochází z období pozdní křídy před přibližně 82 miliony let. Byl nalezen ve formaci Santa Marta, vrstvě mořských usazenin. Podle vědců tělo dinosaura po smrti odnesly mořské proudy, než kleslo ke dnu, kde společně s dalšími organismy postupně zkamenělo. Právě fosilie amonitů nalezené ve stejné vrstvě umožnily přesně určit stáří hornin.

Kost patřila titanosaurovi, skupině býložravých dinosaurů, která zahrnovala největší suchozemské živočichy všech dob. Dosud vědci popsali přibližně sto druhů titanosaurů. Největší známý zástupce, Patagotitan mayorum, dorůstal délky kolem 37 metrů a vážil až 70 tun. Antarktický jedinec byl ve srovnání se svými příbuznými výrazně menší. Podle velikosti obratle měřil přibližně šest až sedm metrů. Mohlo jít o mladého jedince nebo o neobvykle malého dospělého titanosaura.

Ilustrace dávné antarktické oblasti zdroj: Profimedia.cz

Ještě důležitější než samotný nález je však jeho význam pro poznání tehdejšího světa. Antarktida byla před desítkami milionů let zcela odlišným místem. Místo ledové pustiny ji pokrývaly rozsáhlé lesy mírného pásma s bohatou vegetací. Teplé klima podporovala intenzivní sopečná činnost, která do atmosféry uvolňovala velké množství oxidu uhličitého.

Jižní Amerika, Antarktida i Nový Zéland tehdy tvořily části rozpadajícího se superkontinentu Gondwana. Antarktický poloostrov mohl představovat důležitý pevninský most, po němž se titanosauři přesouvali mezi jednotlivými oblastmi. Tomu odpovídá i současný fosilní záznam. Zatímco v Jižní Americe byly objeveny desítky jejich fosilií, na Novém Zélandu jen několik a v Austrálii dosud nebyl potvrzen ani jediný nález titanosaura.

Antarktida přitom zůstává kontinentem s nejchudším dinosauřím fosilním záznamem na světě. Důvod je jednoduchý – většinu hornin stále ukrývají kilometry ledu. Paleontologové jsou proto přesvědčeni, že pod ledovým příkrovem čeká na objevení ještě mnoho dalších zkamenělin.

Příběh této nenápadné kosti ale ukazuje ještě něco jiného. Vědecké objevy nevznikají jen při nových expedicích do terénu. Stejně důležité jsou i muzejní sbírky, které uchovávají miliony vzorků čekajících na nové technologie, nové znalosti nebo prostě na člověka, který se na ně podívá jinýma očima. Kost, která téměř čtyřicet let ležela bez povšimnutí v zásuvce, tak dnes pomáhá vyprávět příběh světa, který dávno zmizel pod ledem Antarktidy.