"Na co jdeš?" opřel se do mě hlas zpoza polootevřených dveří. Uvítání v komunitním centru Klinika jako by vypadlo z béčkové filmu o tajném společenství podzemních revolucionářích. Jen jsem ale nestál u nedobytných železných dveří s průzorem, které by vedly do sklepního bunkru, ale u vchodu do dvoupatrové budovy v Jeseniově ulici na pražském Žižkově. 

V době protektorátu Čechy a Morava byli tisíce českých dětí posílány na takzvanou převýchovu do německých rodin. Jediným cílem bylo vychovat z nich poslušné německé občany. Tyto praktiky ale nezmizely s koncem války a pádem Německa. Francie, Dánsko či Kanada totiž ještě nedávno samy uplatňovaly násilnou převýchovu s katastrofálními důsledky.

Češi čokoládu milují, vždyť jí ročně sníme 60 tisíc tun. V průměru tak každý z nás spořádá přes 5,5 kg tmavé pochoutky. Někoho pak trápí kalorický příjem, jiného cena, další řeší palmový olej. Málokoho ale napadne, že je tahle slast vykoupena prací milionů dětí. A čím víc čokolády sníme, tím víc dětí naženeme na kakaové plantáže.

Každoročně odchází víc než polovina maturantů studovat vysokou školu. Nedevalvovala ale masa absolventů hodnotu vysokoškolského diplomu na úroveň maturitního vysvědčení? Kdekdo tvrdí, že česká společnost je "převzdělaná", protože davy vysokoškolsky vzdělaných se nedokáží uplatnit na pracovním trhu. Zdroj problému leží někde jinde.

Spojené státy uspěly se stížností u WTO proti Indii. Vadil jim zákon, který podporoval indickou domácí výrobu solární technologie. Zabránily tak Indům vymanit se z energetické nouze vlastními silami, navíc bez zhoršování světového klimatu. Američané přitom sami patří mezi největší donátory domácí energetiky na světě.

I Česko má centrum inovativních a informačních technologií. Proč není úplně nemístné hovořit o Brně jako české verzi slavného Silicon Valley? A komu se vyplácí stamilionové investice z veřejných prostředků?

Jsou to jen dvě slova, ale ovlivňují životy milionů lidí. Řeč je o známkách udělovaných za schopnost firem a států splácet dluhy. Ratingové agentury díky ním tahají za nitky světové ekonomiky. Jenže ratingy nejsou vůbec tak objektivní a nezávislé, jak to na první pohled vypadá.

Alena Vitásková je žena na odstřel. Šéfka Energetického regulačního úřadu bojuje o přežití na několika frontách. Zatímco v soudní síni jednu bitvu prohrála, když byla nepravomocně odsouzena na 8,5 roku, na politickém kolbišti naopak zaznamenala nemalé vítězství. Legislativní rada vlády rozhodla, že nemusí složit služební slib, a tudíž dál zůstává předsedkyní ERÚ. Funkce by jí totiž zůstala i v případě opačného rozhodnutí rady. Vitásková je totiž "neodvolatelná".