Cestu autem za nezbytným ošetřením vám pojišťovna může proplatit, sanitka není nutná

Rozhoduje o tom jediný podpis ošetřujícího lékaře na jednom tiskopisu. Bez něj nárok nevznikne, ani kdyby do nemocnice nejel žádný autobus.

Rozhoduje zdravotní stav, ne vzdálenost

Začněte podmínkou, protože bez ní je zbytek k ničemu. O tom, jestli je odvoz hrazený, nerozhoduje diagnóza, vzdálenost ani špatné spojení. Rozhoduje jediná věta zákona o veřejném zdravotním pojištění: zdravotní stav pacienta neumožňuje přepravu běžným způsobem.

Všeobecná zdravotní pojišťovna to říká natvrdo. Musí jít o zdravotní důvody, ne o sociální. To, že v rodině nikdo neřídí nebo že autobus jezdí dvakrát denně, nárok nezakládá. Posoudit to musí ošetřující lékař, žádná jiná cesta neexistuje.

Záchranka a sanitka na objednávku nejsou totéž

Tyhle dvě věci se běžně pletou dohromady. Záchranná služba na lince 155 jezdí k ohrožení života. Volat ji může kdokoli a pojištěnec za ni neplatí nic. Krajské záchranky mají v ceníku částku jen pro toho, kdo neprokáže platné pojištění.

Na kontrolu ani na ozařování ale záchranka nejezdí. Tam nastupuje dopravní zdravotní služba, tedy sanitka na objednávku. Tu si pacient neobjedná sám. Vypisuje ji ošetřující lékař na Příkaz ke zdravotnímu transportu.

Kam až nárok sahá

Rozsah je širší, než většina lidí čeká. Pojišťovna hradí cestu k lékaři i zpátky domů, do bydliště i do domova pro seniory a také přesun mezi dvěma zdravotnickými zařízeními. Když to lékař uzná za nutné, proplatí ve stejném rozsahu i cestu doprovodu.

Doprovod se hodí připomenout, protože se na něj zapomíná. Když lékař uzná doprovod za nutný, hradí pojišťovna i cestu doprovázející osoby, a to ve stejném rozsahu jako u pacienta.

Platí ale jen vzdálenost k nejbližšímu smluvnímu zařízení, které daný výkon umí. Kdo chce do vzdálenější nemocnice, potřebuje od lékaře zdůvodnění. Bez něj si rozdíl doplatí sám.

Místo sanitky vlastní auto

Tady přichází ta část, o které skoro nikdo neví. Pacient, kterému lékař transport předepsal, si může místo sanitky vybrat soukromé auto a pojišťovna mu proplatí cestovné. Sazba pro rok 2026 činí 7,98 koruny za kilometr a vychází z cenového předpisu ministerstva zdravotnictví.

Podmínky jsou dvě. Lékař musí dopravu autem předem schválit a pacient nesmí sám řídit. U série ozařování to nejsou drobné, protože jeden tiskopis pokryje až deset cest.

Jak o cestovné požádat

Právě na vyřízení to nejčastěji ztroskotá. Tiskopis má číslo VZP 39/2020 a je stejný pro všechny pojišťovny. Lékař ho má mít v ordinaci.

V kolonce zdůvodnění musí stát zdravotní důvod. Samotné slovo „vyšetření“ nestačí a pojišťovna takovou žádost neuzná. Druhou stranu tiskopisu potvrzuje při každé návštěvě lékař, ke kterému člověk jede. Když potvrzení odmítne, nárok zaniká.

Peníze chodí zpětně, až po odevzdání vyplněného tiskopisu. Požádat o ně můžete po dobu tří let.

Vyplatí se proto tiskopis vozit s sebou při každé jízdě a nechat si potvrzení podepsat hned na místě. Doplňovat podpisy zpětně bývá potíž, hlavně když se u pacienta lékaři střídají. Kopii vyplněného tiskopisu si před odevzdáním schovejte, ať víte, kolik cest jste už vykázali a kolik vám do desítky zbývá.

Kolik stojí jízda, na kterou nárok není

Dopravní středisko krajské nemocnice v Kyjově účtuje neindikovanou přepravu takto:

• svoz s dalšími pacienty po městě: 150 Kč
• svoz po regionu: 200 Kč
• cesta do Brna: 500 Kč
• cesta do Olomouce: 600 Kč
• samostatná jízda sanitkou: 20 Kč za kilometr

U samostatné jízdy se počítá i cesta vozu ze základny a zpátky, takže výsledek bývá vyšší, než kolik pacient sám ujede. Berte tenhle ceník jen jako příklad. Jednotné sazby neexistují a liší se poskytovatel od poskytovatele.

Kde rada neplatí

Ze sociálních důvodů nárok nevznikne. Velká vzdálenost, chybějící spoj ani to, že v rodině nikdo neřídí, lékaře k vypsání transportu neopravňují a pojišťovna takovou přepravu neproplatí.

Cestovné za soukromé auto nedostane ten, kdo řídí sám. Zákon i pojišťovny vyžadují, aby vozidlo řídil někdo jiný. Pacient starší osmnácti let to na tiskopisu stvrzuje čestným prohlášením.

Sanitku dopravní zdravotní služby si nelze objednat bez lékaře. Kdo zavolá přímo poskytovateli, jede jako samoplátce a zaplatí celou cenu podle ceníku.

U záchranky si pacient nevybírá nemocnici. Zákon o zdravotních službách záchrannou službu z práva volby poskytovatele výslovně vyjímá. Posádka veze pacienta k nejblíže dostupnému zařízení, které jeho stav zvládne.

Když na transport nedosáhnete

Zbývá ještě třetí cesta. Řada měst provozuje senior taxi. Ve Znojmě ho mohou využít lidé od pětašedesáti let a držitelé průkazu ZTP, jedna jízda stojí 20 korun a měsíčně jich lze objednat šest. Podmínky si ale určuje každé město samo, takže se zeptejte na svém úřadě.

Držitel průkazu ZTP nebo ZTP/P má navíc nárok na příspěvek na mobilitu 900 korun měsíčně. Je určený přesně na tohle, tedy na dopravu, kterou si člověk se zdravotním postižením musí zajistit sám.