Vojtěch Ondráček

I když jsou si všechny státy v EU rovny, některé jsou si přece rovnější. Ráz unijní politice skutečně udává pár zemí v čele s Německem, ostatní se o svůj vliv na evropskou politiku jen přetahují naprázdno. Ale i když Češi nepatří mezi evropské tahouny, překvapivě předčí několik zemí, které ještě nedávno režírovaly budoucnost unie.

Teroristické útoky v Paříži a Bruselu pořádně otřásly evropským pocitem bezpečí. Vystrašilo to i Česko, které je relativně mimo potenciální hledáček islámských ozbrojenců. Reakce na sebe nedaly dlouho čekat. Češi si zbraně kupují jako posedlí. 

Pokud bychom chtěli v Evropské unii získat ochrannou známku na typicky českou záležitost, mohli bychom ji obdržet za veřejné zakázky. České tendry mají do otevřených soutěží, do kterých se může přihlásit každý, hodně daleko. Za zavřenými dveřmi českých úřadů se zneužívá výjimečný zákon, díky kterému vítězí jediný pozvaný uchazeč.

Nejnebezpečnější přehrada na světě denně spolyká barely betonu, protože hrozí, že se její hráz kdykoli protrhne a způsobí katastrofu nepopsatelných rozměrů.

Komu patří svět? Spojeným státům, Rusku nebo Číně? Možná tak v minulém století. Dnešní svět má nové vládce - nadnárodní korporace mocnější než národní státy, které navíc chytře využívají ve svůj vlastní prospěch.

Otázkou není, kde všude najdeme palmový olej, ale kde ho naopak nenajdeme. Denně ho jíme, čistíme si s ním zuby a vtíráme si ho do kůže. Jenže všudypřítomnost palmového oleje si loni vybrala krutou daň, když v indonéské džungli vzplály mohutné požáry. Korporace v čele s Nestlé, Johnson&Johnson nebo Pepsi se předháněly ve slibech okamžité nápravy. S odstupem času se ukazuje, že velké firmy to s dodržováním slova příliš nepřehánějí. A palmový olej zůstává naším věrným společníkem.

Je jedním ze dvou Arabů na světě, kteří se mohou pochlubit tím, že byli ve vesmíru. Muhammed Ahmad Fariz si kdysi užíval roli národního hrdiny, po kterém se pojmenovávaly ulice i letiště. Jenže občanská válka obrátila na ruby i jeho osud. Dnes žije jako uprchlík v tureckém Istanbulu s vědomím, že pomáhal trénovat piloty, kteří bombardují jeho bývalé spoluobčany.

Nejnebezpečnějším povoláním na světě je rybolov na Aljašce. Nepřízeň počasí, pád přes palubu, nebo poruchy přístrojů stojí život téměř každého stého rybáře. V Česku se největší rizika pracovního úrazu skrývají v mnohem prozaičtějších profesích. I když nebezpečí číhá i ve zdánlivém klidu moderních kanceláří.