Těžko říct, kdy se naposledy pozornost Čechů tak moc upnula k divadlu, jako nyní po uvedení kontroverzní hry Naše násilí a vaše násilí v Brně. Skočili pobouření lidé režisérovi na špek? Je v pořádku vytahovat vlajku z ženského klína? A uvedlo by divadlo někdy hru, která uráží muslimy?

Je v pořádku nominovat na vyznamenání spisovatele, který přirovnává Sametovou revoluci k Mnichovu? Opravdu čeští piloti za druhé světové války jen plnili rozkazy? A jsou Piráti skutečně takoví ňoumové? 

Je předseda SPD Tomio Okamura skutečně takový zastánce židovského národa a nekompromisní bojovník proti antisemitismu, jak se často tváří? Možná ano, možná ne. Každopádně se ale neštítí zneužít pietní akce v Terezíně k propagaci svých xenofobních názorů a k sebeprezentaci.

Před sto lety vypukla největší vojenská vzpoura na našem území během první světové války, kdy se rebelující vojáci rozhodli táhnout na Prahu a zastavit nenáviděnou válečnou mašinerii. Příliš nepřipomínaná událost, která během minulého století dostávala nejrůznější ideologické nálepky. 

Na Karlu Šlechtovou se nyní sype kritika ze všech stran, poslední ránu jí momentálně zasadily Lidové noviny. Snaží se Andrej Babiš přes média spadající do jeho svěřenského fondu zbavit nepohodlné ministryně?

Kdo má být pro Čechy větší hrdina druhé světové války? Američani, nebo Rusové? A není to vlastně úplně jedno?

Místopředseda ČSSD Jaroslav Foldyna právě zažívá chvíle velké mediální slávy, které mu přinesla jedna fotka ze střetu s demonstranty vyfocená v pravý okamžik. Jak si s momentální nechtěnou popularitou svého člena poradí sociální demokracie?

Česká republika byla zasypána nebezpečným žlutým práškem, který je doslova všude. Velmi negativně působí na racionální a kritické myšlení populace a úroveň společenské diskuse kvůli němu dostává na frak i v kruzích, kde je jinak obvyklé dvakrát měřit a jednou řezat.