Ještě rok a něco bude před pařížským sídlem UNESCO vlát vlajka s hvězdami a pruhy. Na příštího Silvestra si pak Američané sbalí fidlátka a řeknou slavné Organizaci Spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu už podruhé sbohem. Žádná velká pohroma to ovšem nebude ani pro jednu stranu.

Psi rozumějí lidem jako žádné jiné zvíře a jako žádné jiné zvíře dokáží reagovat na naše signály a podněty. A to platí nejen pro dospělé hafany, ale i pro štěňata. Psi se zkrátka už rodí s tím, že člověka pokládají za relevantního tvora. Teď vědci zkoumají, zda náš nejlepší přítel nasazuje svůj proslulý smutný psí pohled záměrně, aby z toho pro sebe vytěžil nějaké výhody.

Rakušané v neděli u volebních uren udělají tečku za vládou velké koalice Sociálnědemokratické strany Rakouska (SPÖ) a Rakouské lidové strany (ÖVP). Za poslední tři dekády byla tato koalice u moci dlouhých 23 let, čehož už mají plné zuby nejen voliči, ale zjevně i strany samotné. To se projevilo v předvolebním boji, který si označení "boj" tentokrát opravdu zasloužil. Svědčí o tom nejen rekordní více než čtyři desítky odvysílaných předvolebních debat a duelů, ale i kýble špíny, které na sebe partaje během kampaně vychrstly.

Ještě donedávna měli všichni jasno: Tady jsou střední a vyšší vrstvy, tady dělníci a tady rolníci. Každá skupina byla předvídatelná a bylo víceméně předem jasné, jak bude ve volbách hlasovat. Dnes je ale všechno jinak. Vrstvy se promíchaly a tradiční modely už nefungují. Najednou tu máme konzervativní radikály a bohaté proletáře, stejně jako xenofobní cizince nebo hipsterské nácky.

Donec eris felix, multos numerabis amicos, říkávali staří latiníci. Na toto rčení si nepochybně vzpomněl někdejší dlouholetý hlavní žalobce Mezinárodního trestního soudu (ICC) Luis Moreno-Ocampo. I pro něj totiž platilo, že "dokud mu přálo štěstí, měl spoustu přátel" – a dokonce přímo těch nejslavnějších. V době svého mandátu si potrpěl na blízkost hollywoodských hvězd v čele s Angelinou Jolie a liboval si v tom, že mu poskytovaly přátelské rady. Jakmile skončil, pes po něm neštěkl. Špatně se mu ale rozhodně nedaří, i když se ukazuje, že jeho působení u soudu bylo poněkud problematické.

O Lichtenštejnsku jako o šestém nejmenším státě světa co do rozlohy se mnoho nepíše, ale když, tak to většinou stojí za to. Vzpomeňme jen na kauzu lichtenštejnských kont před osmi lety, kdy vyšlo najevo, že stovky evropských podnikatelů se přes konta v tomto klasickém daňovém ráji dopouštěli mnohamiliardových daňových úniků. Lichtenštejnsko přitom přísně střeží nejen své bankovní tajemství, ale leckdy i svou minulost – třeba tu nacistickou.

Britská ministerská předsedkyně Theresa Mayová se sice na výroční konferenci své Konzervativní strany snažila zachránit, co se dá, s největší pravděpodobností je ale už politicky vyřízená. Škodolibá a zlomyslná radost Evropanů z drhnoucích jednání o brexitu a britské bezradnosti přitom není namístě: pro budoucnost starého kontinentu to je zničující.

Žádné zahalování na veřejnosti, každému musí být vidět celý obličej. Tak zní v kostce zákon, který od neděle platí v Rakousku. I když je namířen hlavně proti tak zvaným burkám a nikábům, nabízí se otázka, zda to všechno není spíše jen záminka. Nejde náhodou o snahu využít protiislámských nálad a strachu z terorismu k tomu, aby stát lidem znovu ukrojil kousek osobní svobody a fízloval je na každém kroku?