Piju, dokud nepadnu. A když padnu, piju vleže. Tak nějak zřejmě zněla zásada dvou výtečníků, kteří si před pár dny v německém Erfurtu vyrazili takhle navečer na flám a ztřískali se doslova a do písmene jako zvířata. Nakonec je z rauše museli tahat doktoři, přesněji řečeno veterináři.

Koukej za dva týdny stihnout to, co se ti nepodařilo za tři roky, jinak to vezmu do rukou sám. Tak nějak lze číst vzkaz německého ministra vnitra Horsta Seehofera kancléřce Angele Merkelové. Nejde přitom jen o migranty. V sázce je budoucnost vládní konzervativní unie, samotné kancléřky, jejího kabinetu a potažmo i celé Evropy.

Leda k smíchu je společnost, která nedokáže chránit své hodnoty, a neméně k smíchu je stát, který netrvá na dodržování svých zákonů. Uvědomili si to v Rakousku, uvědomili si to v Itálii a je nejvyšší čas, aby to došlo i zbytku Evropy.

Málokdy se podaří, aby se z lidské tragédie udělala přes noc fraška. Ukrajinci to před týdnem dokázali. Evropa nevěřícně kroutí hlavou a v Kremlu si pobaveně mnou ruce.

Vzpomínáte si, jak si Rowan Atkinson v epizodě Trable pana Beana sám opravoval zuby? O více než čtvrt století později něco trochu podobného udělala jistá Američanka z Nashvillu – jenže v reálu. Podle hesla udělej si sám porodila v hotelovém pokoji v Turecku a stačilo jí k tomu málo: chytrý telefon, ručník, tkaničky, rychlovarná konvice, hrníček a kapesní nůž.

Kritizovat neomylnou polskou 'stranu a vládu' se sakra nevyplácí. Na vlastní kůži to pocítil satirik Antoni Szpak, jemuž za loňský fejeton hrozí až tři roky vězení kvůli údajné urážce polského národa. Vracejí se snad u našich severních sousedů komunistické poměry?

Karikaturista a československý rodák Dieter Hanitzsch už si v předním německém deníku neškrtne. Zásluhy sem, zásluhy tam: kvůli své údajně antisemitské karikatuře si pětaosmdesátiletý kreslíř musel sbalit fidlátka a německý mediální svět má zase jednou pořádný skandál. Kam až může karikaturista zajít? A je politicky korektní karikatura vůbec ještě karikaturou, nebo nemastným-neslaným obrázkem, kterého si ani nikdo nevšimne?

I třiasedmdesát let po konci druhé světové války ještě v Německu zůstává v platnosti 29 nacistických zákonů. U řady dalších se sice změnila formulace, ale v zásadě existují dál, nebo přinejmenším je zachován jejich duch.