V přímém kontrastu k pravoúhlým ulicím newyorského Manhattanu je zdejší Central Park, kde byste rovnou cestičku pohledali. Proč to tak je?

Když už se nějaká fáma rozšíří natolik, že není zaboha možné ji vyvrátit, je asi nejlepší udělat z ní prostě skutečnost. Klidně třeba i po staletích.

Nikdo není ve skutečnosti tak ošklivý, jak vypadá na pasové fotografii, praví jeden z Murphyho zákonů. A naopak zřejmě platí, že žádná významná osobnost nebyla tak krásná, jak ji ve své době portrétovali. U historických postav se můžeme ohledně jejich podoby často jen dohadovat a zažité představy leckdy ani zdaleka neodpovídají skutečnosti.

Nositel Pulitzerovy ceny a Nobelovy ceny za literaturu Ernest Hemingway za svůj proslulý úsporný styl do jisté míry vděčí manželce Hadley. Nebo přesněji řečeno její pečlivosti a nepozornosti zároveň.

Před 32 lety spáchal duševně vyšinutý muž atentát na tehdejšího německého ministra vnitra Wolfganga Schäubleho. Politik přežil a je od té doby na invalidním vozíku. Politiku ale neopustil a v listopadu to bude rekordních 50 let, co zasedá v německém parlamentu. Osmnáctého září oslavil osmdesátku.

Na Berlínském kongresu v roce 1878 vyvolal jeden z Bismarckových psů diplomatickou krizi, když napadl carského vyslance. Rusko bylo v šoku, Německo se smíchy popadalo za břicho. Částečná pomsta přišla až po 130 letech.

Jak si zajistit práva na nějaký objev v době, kdy by vám jej mohl někdo snadno vyfouknout? Galileo Galilei na něco přišel.

Před 209 lety byl v bitvě u Göhrde nedaleko Lüneburgu těžce zraněn pruský voják August Renz. Teprve tehdy vyšlo najevo, že šlo o dívku Eleonore Prochaskovou, která se jako dobrovolnice zapojila pod falešným jménem do bojů proti Napoleonovi. „Postupimská Johanka z Arku“ se pak stala hrdinným symbolem vlastenců, nacionalistů, válečníků, komunistů i feministek.