Z celkového počtu 37 453 filmových a televizních scénářů, které analyzovali experti Jihokalifornské univerzity (USC), jich pouze 1046 (2,8 procenta) obsahovalo slova týkající se klimatu. Jen 0,6 procenta z nich hovořilo o „klimatické změně“.

„Naprostá většina filmů a pořadů, které sledujeme, se odehrává v paralelní realitě, kde klimatické změny neexistují. To udržuje diváky v iluzi,“ uvedla Anna Jane Joynerová, zakladatelka projektu Good Energy, který scenáristům radí ohledně klimatických záležitostí.

Fiktivní příběhy jsou totiž mocným nástrojem pro boření tabu. Dokáží nás připravit na změny, na to, jak nahlížíme na různá témata, jako jsou například homosexuální vztahy nebo genderové otázky.

„Autoři, kteří se zabývají klimatickou změnou, si mohou myslet, že veřejnost nebude na toto téma citlivá. Není to ale pravda,“ řekla Erica Rosenthalová z Jihokalifornské univerzity. Rosenthalová se zabývá tím, jak si diváci utvářejí „parasociální“ vztahy s postavami na televizních obrazovkách nebo na stříbrném plátně. Díky těmto vztahům mohou být více otevření novým myšlenkám nebo novým lidem. Mohou také ovlivnit jejich chování, například co se týče imigrace nebo držení zbraní - polarizujících otázek nejenom v americké společnosti.

„Mnoho lidí změna klimatu velmi znepokojuje, ale často o tom nemluví,“ uvedla Joynerová. „I když se v pořadu, který zbožňujeme, objeví jen malé zmínky, podvědomě nás to utvrzuje, že obávat se je normální,“ dodala. Podle ní je ale třeba dávat pozor na dobrý úmysl, který může být kontraproduktivní. Dvěma hlavními nástrahami jsou apokalyptické vize, které nás mohou demotivovat, a moralizující postavy, které nabádají ke vzdání se velkých aut či plastových brček. „Nikdo nemá rád, když ho ostatní poučují,“ připomněla.

Mnohem účinnější jsou podle Joynerové jednoduchá gesta: postavy, které vyjádří obavu o stav klimatu, které využívají veřejnou dopravu nebo neplýtvají jídlem. „Vidíme spoustu příběhů o extrémních klimatických jevech, ale ty jsou jen zřídkakdy spojené se změnou klimatu. Ačkoliv by to propojení bylo docela snadné,“ uvedla Rosenthalová.

Jen málo filmů na toto téma zanechalo na divácích dojem, snad kromě snímku Den poté, blockbusteru režiséra Rolanda Emmericha, natočeného před téměř 20 lety. V roce 2021 filmový festival v Cannes věnoval část programu snímkům o ekologii, letos ale tuto kategorii neobnovil.

Hollywoodský filmový průmysl už od dob prvních westernů zkoumal vztah mezi lidmi a přírodou. „Na začátku je western o dobývání území. Pak se ale rychle objevuje myšlenka, že zkrocení divočiny nemusí nutně znamenat její zničení,“ uvedla filmová expertka Véronique Le Brisová.

Změnu inicioval i strach z jaderných zbraní. Už v roce 1958 se režisér Nicholas Ray, který natočil i slavného Rebela bez příčiny, zabýval otázkou ochrany biologické rozmanitosti ve filmu Wind Across the Everglades. Jeho následovníci sahají od právnického dramatu Erin Brockovich (2000) přes animovaný snímek VALL-I (2008) po populární film platformy Netflix K zemi hleď! (2021).