Závislost na soláriích se mu postupně stala běžnou součástí života. Jak Howell začal s opalováním v soláriu už v dospívání a brzy přešel od občasných návštěv k pravidelnému režimu. Pobyt pod umělým UV zářením považoval za samozřejmost, způsob, jak vypadat lépe a cítit se sebevědoměji. Netušil, že si tím nenápadně koleduje o jeden z nejzávažnějších zdravotních problémů, jaké mohou mladého člověka potkat.

První varování přišlo zdánlivě nevinně. Na zádech se mu objevilo svědivé místo, které začalo krvácet. Zpočátku tomu nepřikládal velký význam, podobné kožní potíže přece mívá spousta lidí. Situace se ale změnila ve chvíli, kdy kontaktoval praktického lékaře. Odpověď byla okamžitá a nekompromisní, měl bez odkladu zamířit do nemocnice. V ten moment mu došlo, že nejde o banalitu, ale o něco, co může zásadně ovlivnit jeho život.

V nemocnici následovala biopsie a čekání na výsledky. Ty potvrdily nejhorší obavy. Lékaři zjistili, že jde o pokročilý melanom, navíc ve fázi, kdy se nemoc začala velmi rychle šířit. Během krátké doby se rakovina rozšířila ze zad do dalších částí těla, včetně třísel a hrudníku. Diagnóza přišla jako šok, protože Jak do té doby považoval vážné nemoci za něco vzdáleného, co se týká spíš starších lidí.

Následovala náročná léčba. Lékaři se pokusili nádory odstranit chirurgicky, podstoupil dvě operace zaměřené na spodní část zad a nohu. Ani jeden zákrok však nepřinesl očekávaný výsledek. Nemoc se nedařilo zastavit a bylo jasné, že bude potřeba přistoupit k jiné formě léčby. Tou se stala dlouhodobá imunoterapie, která pro něj znamenala poslední naději. Lékaři mu otevřeně sdělili, že pokud by nezabrala, prognóza by byla velmi špatná.

Jak Howellzdroj: Profimedia.cz

Varování před solárii

Právě během léčby začali lékaři podrobně zkoumat možné příčiny tak agresivního průběhu nemoci. Vzhledem k jeho věku byla závažnost melanomu neobvyklá. Jedna z klíčových otázek směřovala k používání solárií. Jak bez váhání přiznal, že je využíval velmi často a dlouhodobě. Přestože medicína nedokáže s absolutní jistotou určit jedinou příčinu, shoda odborníků byla jasná. Pravděpodobnost, že právě časté vystavování kůže umělému UV záření sehrálo zásadní roli, byla extrémně vysoká.

Tento moment se pro Jaka stal zásadním zlomem. Uvědomil si, že jeho vlastní rozhodnutí a návyky mohly mít přímý dopad na to, že se nemoc rozvinula tak rychle a agresivně. Právě proto se dnes snaží varovat ostatní. Nejde mu jen o zákaz nebo moralizování, ale o upozornění na realitu, kterou si mnoho lidí odmítá připustit. Rakovina kůže podle něj není jednoduchý zákrok, po kterém se člověk vrátí k běžnému životu. Je to složitý proces plný nejistoty, bolesti a strachu, který dokáže během krátké doby převrátit život naruby.

Jak Howellzdroj: Profimedia.cz

Psychické následky nemoci

Když léčba zabrala a lékaři mu oznámili, že je nemoc pod kontrolou, očekával úlevu a pocit vítězství. Místo toho přišel další, tentokrát méně viditelný boj. Dlouhou dobu trávil v nemocničním prostředí, kde měl pocit bezpečí a neustálého dohledu. Návrat domů znamenal náhlé přerušení tohoto režimu. Najednou zůstal sám, bez každodenní kontroly, s myšlenkami, které se začaly nebezpečně hromadit.

Psychické potíže na sebe nenechaly dlouho čekat. Úzkosti, pocity prázdnoty a depresivní stavy se objevovaly stále častěji a intenzivněji. Jak přiznává, že tempo, jakým se jeho duševní stav zhoršoval, ho samotného vyděsilo. Nešlo jen o strach z návratu nemoci, ale o celkové vyčerpání organismu a mysli po dlouhém období stresu. Bez odborné pomoci by se z tohoto stavu nedokázal dostat.

Terapie mu postupně pomohla znovu najít rovnováhu, přesto následky zůstávají. Úzkosti se podle něj už nikdy zcela nevytratí a budou součástí jeho života. Právě proto dnes otevřeně mluví o tom, že rakovina nekončí posledním dnem léčby. Její dopady si člověk nese dál, často v podobě psychických jizev, o kterých se příliš nemluví.

Zvláštní důraz klade na muže, kteří mají tendenci své problémy skrývat a řešit vše sami. Podle něj je právě mlčení jedním z největších rizik. Sdílení obav a hledání pomoci považuje za klíčový krok k uzdravení. Jeho příběh tak není jen varováním před solárii, ale i připomínkou, že skutečná síla často spočívá v tom přiznat si, že člověk potřebuje pomoc.