Chcete k nám dostat teroristy, pomáhejte v Sýrii, vezměte si je sami… Jak lidé z Česka volají do Bruselu

MAGAZÍN - Magazín autor: red

"Zrovna před chvílí jsem měl telefonát od pána, který trval na tom, že ho prostě musím přepojit na paní Šojdrovou, že jí musí říct, co si o tom plánu na přijetí padesáti dětí ze Sýrie myslí. Není problém s lidmi diskutovat, jde ale o styl komunikace i její množství," říká pravá ruka europoslankyně Michaely Šojdrové Lukáš Pachta, píše Robert Břešťan na webu Hlídací pes.

Europoslankyně Michaela Šojdrová

Europoslankyně Michaela Šojdrová,zdroj: Luděk Ovesný / MAFRA / Profimedia

Na to, že lidé europoslankyni píší a volají při různých příležitostech, je zvyklý, současná smršť telefonátů a e-mailů k možnému přijetí syrských dětí z uprchlických táborů v Řecku je ale podle něj specifická.

Lidé z různých koutů Česka mají potřebu sdělit osobně europoslankyni, která s nápadem přišla, co si o ní i o jejím návrhu myslí. Neváhají přitom volat na pevnou linku poslanecké kanceláře v Bruselu i v Praze, psát SMS na kontaktní čísla poslaneckých asistentů a telefonovat v různou denní dobu.

Samozřejmostí jsou stovky e-mailů denně i vyhrocená debata na sociálních sítích.

Podívejte se na příklady e-mailů, které chodí na adresu europoslankyně Šojdrové

 


"Maily třídíme. Na ty slušně formulované budeme odpovídat, na vulgární ne. Těm, co nabízejí pomoc, poděkujeme a odkážeme je na iniciativu Češi pomáhají," vypočítává Lukáš Pachta.

S bojovými psy to bylo horší

"Sama Michaela Šojdrová říká, že to tak strašné není, že zažila mnohem horší výpady v době, kdy ještě jako poslankyně českého parlamentu navrhovala zákon o regulaci chovu bojových plemen psů. Teď žádné výhrůžky fyzickým násilím nejsou, i když je to někdy na hraně," tvrdí Pachta.

Právě jemu, podobně jako jeho kolegyni Evě Rybkové, na něž jsou na webových stránkách europoslankyně uvedeny telefonní kontakty, mnohokrát denně zvoní mobily.

"Obviňují nás z propagace multikulturalismu, ptají se, zda nevím, co se děje ve světě, opakují se argumenty, že se máme starat o české sirotky a ať si tedy nějaké Syřany vezmeme domů. Je znát, podle koho a podle čeho si tito lidé vytvářejí názory," podotýká Eva Rybková.

V e-mailech zaznívají obavy z terorismu, padají nadávky o "černých zmetcích, které tu nechceme".

"Z reakcí je cítit, že lidé mají strach a jsou pod vlivem dezinformací. Argument, že to je pro Česko možnost, jak si napravit špatnou pověst a ukázat, že jsme ochotni pomoct, tito lidé vůbec neberou. Mají pocit, že je to zase něco z Bruselu," říká Lukáš Pachta.

I když se občas ozvou i podpůrné hlasy i nabídky pomoci, převažují ti, kteří mají potřebu kritizovat či spílat. Lidé často opakují argument, že ve skutečnosti nejde o děti, ale o téměř dospělé výrostky.

"Parlamentním listům a podobným médiím se podařilo rozehrát hru, že chceme brát dospívající kluky, tedy budoucí teroristy. My jsme férově zveřejnili, že většina dětí v táborech v Řecku jsou skutečně nedoprovázení kluci 12 – 17 let, to ale neznamená, že tam nejsou dívky a mladší. Řekli jsme že bychom měli přijmout ty nejzranitelnější, bez doprovodu příbuzných," shrnuje Pachta.

Fascinován je některými opakujícími se argumenty; například, že je nutné pomáhat přímo v Sýrii, že děti patří do Sýrie a mají se tam vrátit. "To je jako za druhé světové války říkat, že uprchlé židovské děti se mají vracet do Německa," podotýká Pachta.

České černé svědomí?

Zároveň jej zaujalo i to, jaké negativní reakce vyvolala slova Andreje Babiše o tom, že Česko nepřijme žádné uprchlíky a že není důvod přijímat ani syrské sirotky.

"Dělá to na mne dojem, že to vyvolalo takové reakce i kvůli tomu, že česká společnost má latentní černé svědomí. Přes silácká prohlášení tu něco jako špatné svědomí ve vztahu k lidem utíkajícím před válkou asi je," myslí si.

"Stejně tak je ale zajímavé, že má tolik lidí potřebu volat třeba z mobilu na pevnou linku do Bruselu, aby nám sdělili, že to nemáme v hlavě v pořádku, že jsme zločinci a pouštíme sem teroristy," dodává.

Zítra, v pátek 21. září, se sejde premiér Andrej Babiš s europoslankyní Michaelou Šojdrovou – mluvit mají právě o jejím návrhu na přijetí padesátky dětí z táborů v Řecku.

Šojdrová plánuje, že premiérovi představí hlavní body své iniciativy:

  • základem má být dvoustranná spolupráce mezi ČR a Řeckem
  • výběr dětí (kandidátů na mezinárodní ochranu) bude zcela v gesci českého Ministerstva vnitra (včetně věkového složení)
  • preferovány by měly být ty nejzranitelnější a nejmladší děti a ty, které nemají dohledatelné příbuzné a rodiče
  • dětem by měla být udělena „doplňková“, tedy dočasná, mezinárodní ochrana, nikoli trvalý azyl a občanství ČR
  • po příjezdu do ČR by děti byly umístěny do institucí spadajících pod ministerstva školství a práce a sociálních věcí
  • finančně by byl plán kryt z prostředků Evropské unie – Azylový migrační a integrační fond

Robert Břešťan pro Ústav nezávislé žurnalistiky

Tagy: Česko xenofobie domácí výhružky europoslanci rasismus a diskriminace

Zdroje: Hlídací Pes