„Ministr Mikuláš Bek se sjezdu zúčastní, protože se jako brněnský senátor dlouhodobě věnuje tématu narovnání vztahů a smíření souvisejících s poválečným odsunem Němců. Předběžně se ministr Bek zdrží jeden den,“ uvedla Bekova mluvčí Aneta Lednová..

Bekovu účast na sjezdu označil Posselt za důležitý a pozitivní krok ke společné budoucnosti v srdci Evropy. Ministr podle něj svým dřívějším působením ukázal, že staví mosty mezi národy. „Děkujeme českému premiérovi Petr Fialovi za to, že ho pověřil, jak bylo minulý týden projednáno s bavorským premiérem Markusem Söderem a vedením sudetských Němců,“ řekl Posselt.

Vztahy mezi sudetskými Němci a českou vládou se v posledních letech výrazně zlepšily. Přispělo k tomu i to, že Sudetoněmecké krajanské sdružení (SL) ze svých stanov vypustilo zmínku o usilování o vrácení majetku, který byl sudetským Němcům při poválečném odsunu z Československa zkonfiskován. Řadu smířlivých kroků učinila také česká strana. Důležitý byl mimo jiné mnichovský projev tehdejšího premiéra Petra Nečase, v němž v roce 2013 vyjádřil lítost Česka za příkoří způsobená sudetským Němcům při vysídlení po druhé světové válce.

Jako první úřadující ministr se sjezdu v roce 2016 zúčastnil Daniel Herman, který tehdy vedl resort kultury. O rok později za sudetskými Němci přijel někdejší vicepremiér Pavel Bělobrádek. Loni pak na sjezdu poprvé zazněla česká hymna, což tehdy bavorský premiér Söder označil za symbol toho, že Češi a Němci již nejsou nepřátelé. Před týdnem v Řezně pak na společné tiskové konferenci s Fialou Söder ocenil vzájemné přátelské vazby.

Letošní sjezd pořádají sudetští Němci v Řezně od 26. do 28. května. Na sjezdu udělí své nejvyšší vyznamenání, kterým je Evropská cena Karla IV., českému sociálnímu demokratovi Liboru Roučkovi a německému diplomatovi Christianu Schmidtovi. Ocení je tak za jejich roli ve sbližování národů střední Evropy.

Z Československa byly po druhé světové válce odsunuty asi tři miliony Němců. Podle česko-německé komise historiků při tom přišlo o život 15 000 až 30 000 lidí. Během předešlé více než šestileté nacistické nadvlády zahynulo kolem 320 000 až 350 000 obyvatel někdejšího Československa.

Nakladatel z Lipska chystá připomínku masakru Němců v Postoloprtech

Zabití nejméně 763 sudetských Němců v Postoloprtech na Lounsku v červnu 1945 bylo jedním z největších masakrů v Československu po skončení druhé světové války. Lipský nakladatel Jürgen Tschirner se svou českou manželkou Kateřinou Tschirnerovou-Kosovou připravují na sobotu 3. června pochod z Žatce do Postoloprt, kterým chtějí přispět k vzájemnému česko-německému porozumění a povzbudit místní představitele k důstojnému označení míst, kde se tragédie odehrály.

„Jako česko-německá nakladatelská dvojice se již nějaký čas zabýváme takzvaným divokým odsunem českých Němců z území současné České republiky,“ řekl Tschirner ČTK. Zmíněný divoký odsun byl první fází vysídlení německého obyvatelstva z Československa, která ale byla živelná a neorganizovaná. Často ji také doprovázely násilnosti. To, že se Tschirner tomuto tématu věnuje, označuje za dílo náhody, neboť se zajímá o novodobou historii. „Žádné sudetoněmecké předky nemáme,“ uvedl.

Postoloprty byly po porážce nacistického Německa vybrány jako shromaždiště Němců z celého Žatecka, a to jak zajatých vojáků wehrmachtu, tak sudetských Němců určených k odsunu. V červnu 1945 pak v místních kasárnách soustředila československá armáda německé muže ve věku od 13 do 65 let, ostatní včetně žen a dětí byli posláni do tábora v nedaleké levonické bažantnici, kde byl dříve výcvikový tábor Hitlerjugend. Zde pak bylo bez soudu postříleno nejméně 763 lidí a pohřbeno v masových hrobech.

Loni v srpnu Tschirner navštívil Postoloprty, kde s tamním rodákem a svědkem událostí Walterem Urbanem, který i jako Němec mohl ve městě po válce zůstat, hledal místa masových hrobů. „Museli jsme pátrat, protože na těchto místech nejsou žádná upozornění ani jiná značení. V hledání jsme se proto orientovali podle čtyř náčrtů, které byly vypracovány 8. srpna 1947 během parlamentního vyšetřování na základě rozhovorů, výslechů a svědeckých výpovědí,“ uvedl Tschirner.

Události v Postoloprtech se vyšetřovaly několikrát, poprvé ve zmíněném roce 1947. Viníci ale tehdy nebyli označeni a závěrečná zpráva zůstala tajná. Pozornost se masakru začala věnovat opět až v 90. letech. Roku 1997 se případem začala zabývat policie, viníky nenalezla. Roku 2009 zpráva žateckých kriminalistů potvrdila, že střelbu v Postoloprtech řídili čeští příslušníci armády a policie. Podle některých historiků nadále panuje podezření, že masakr se konal s tichým souhlasem vojenské tajné služby ovládané tehdy komunisty.

Tschirnerovo nakladatelství se poválečným masakrům a tragédiím věnuje, nabízí mimo jiné německý překlad knihy Krvavé léto 1945 od Jiřího Padevěta a česko-německé publikace Co se stalo v Ústí nad Labem 31. července 1945? od Jana Havla, Vladimíra Kaisera a Otfrida Pustejovského a Co se stalo v Žatci a Postoloprtech v červnu 1945? od Andrease Kalckhoffa. A právě na Postoloprty se Tschirner se svou ženou nyní zaměřili.

„Dne 3. června se ve 13:00 vydáme s naší rodinou podél řeky Ohře z žateckého náměstí k někdejším kasárnám v Postoloprtech. Trasa je dlouhá 14 kilometrů a potrvá asi tři hodiny,“ řekl Tschirner. „Tuto cestu muselo před 78 lety vykonat asi 5000 mužů předtím, než bylo nejméně 763 Němců od 3. do 5. června zastřeleno a pohřbeno v masových hrobech,“ uvedl.

Pamětní deska v Postoloprtech | zdroj: Martin Adamec / MAFRA / Profimedia

„Tímto putováním bychom rádi přispěli malým dílem ke vzájemnému porozumění. Rádi bychom tamním obyvatelům sdělili, že násilí neskončilo 8. května 1945, ale že pokračovalo i poté,“ řekl Tschirner. „Chtěli bychom také představitele Žatce a Postoloprt povzbudit, aby důstojně označili místa masakru, zejména pak kasárny v Postoloprtech a čtyři masové hroby v okolí,“ dodal.

Násilnosti v Postoloprtech byly dlouho tabu. Od roku 2009 deska na hřbitově v češtině a němčině připomíná „všechny nevinné oběti postoloprtských událostí z května a června 1945“. Konkrétní je pak kříž v bývalé bažantnici, který je památkou na „zbytečné oběti“ z let 1943 až 1945. Tabule na kříži uvádí, že zde stál pracovní tábor pro vězně ze smíšených židovských rodin, který byl po válce zneužit k likvidaci německého obyvatelstva.

Jedním z iniciátorů vztyčení kříže v roce 2010 byl Petr Zemánek, který ve čtvrtek 1. června spoluorganizuje studentský pochod z Postoloprt do Žatce jako symbolický návrat vyhnaných a vysídlených občanů. O dva dny později se pak v opačném směru vydá Tschirner. Před Tschirnerovým pochodem připravuje spolek Žatecký okrašlovací kolektiv (ŽOK) pod mottem Pravdou ke smíření pietní shromáždění na náměstí Svobody v Žatci k uctění památky obětí poválečného násilí.