Albrecht II. Habsburský (1397-1439), král Svaté říše římské, král uherský a druhý panovník z dynastie Habsburků na českém trůně (korunován v červenci 1438 jako Albrecht I.), byl zetěm "lišky ryšavé" Zikmunda Lucemburského a aktivním účastníkem husitských válek. Velkou díru do světa ale neudělal a rok po své korunovaci českým králem vyrazil do Uher proti Turkům.

Sedmadvacátého října 1439 spořádal 42letý panovník při jedné odpolední hostině nadměrné množství melounů, postihly jej zažívací potíže a zemřel. Po jeho smrti pak jeho vdova Alžběta Lucemburská porodila syna Ladislava, který vstoupil do dějin jako Ladislav Pohrobek, český král v letech 1453-1457.

Vraždící melouny

Není známo, zda si Ladislav jako jeho otec rád dopřával melouny. A byť se Albrechtova smrt zdá být poněkud kuriózní, nebyl v dějinách jediný, koho tahle sladká plodina sprovodila ze světa. Bezuzdné pojídání melounů zabilo v červenci 1471 i papeže Pavla II., i když zde přichází v úvahu i varianta, že do jeho oblíbené plodiny stříkli jed, případně že jej ranila mrtvice, protože si na melounech pochutnával na zahradě pod žhnoucím sluncem.

Konzumace melounů mohla mít podle legendy na svědomí i císaře Svaté říše římské Maxmiliána I. Habsburského (1519), papeže Klementa VII. (1534), britského krále Jiřího I. (1727) a pruského krále Bedřicha Velikého (1786). Ovšem je to jenom pověst, jak ve filmu Na samotě u lesa říká Radim Zvon alias pan otec.

A aby to všechno neodnesly jen nebohé melouny: Anglický král Jan Bezzemek, známý především z příběhů Robina Hooda, při tažení bažinami ve východní Anglii dostal úplavici. Zdrcený svým nešťastným osudem zaháněl na hradě Newark žal tím, že do sebe nacpal hromadu broskví. Ty byly pro těžce nemocného muže doslova posledním hřebíčkem do rakve a panovník 19. října 1216 zemřel.