Celoživotní bolesti mexické malířky Fridy Kahlo

MAGAZÍN VIDEO - Magazín autor: Alžběta Šírková

Obrazy mexické malířky Fridy Kahlo jsou známé po celém světě, některé z nich vlastní i popová královna Madonna. Ta dokonce usilovala o roli Fridy Kahlo ve filmu Frida (nakonec ji získala mexická herečka Salma Hayeková). A není divu - bylo co hrát.

Frida Kahlo - autoportrét

Frida Kahlo - autoportrét, zdroj: Profimedia.cz

Fridin život byl protkán trpkými zkouškami osudu. Kvůli vážné nehodě ochrnula téměř na celé tělo, a ačkoli vážné zranění překonala a opět začala chodit, po celý život ji provázely obrovské bolesti. Její manžel Diego Rivera jí byl ustavičně nevěrný, a tak mu oplatila stejnou mincí - nevěrou s jeho přítelem revolucionářem Lvem Davidovičem Trockým.

Frida Kahlo přišla na svět 6. července 1907 v Mexiku v městečku Coyocán jako Magdalena Carmen Frida Kahlo y Calderón. Po otci jí v žilách kolovala maďarská a židovská krev a díky matce španělsko-mexicko-indiánského původu získala exotický vzhled. Ačkoli se v několika pramenech uvádí, že v dětství onemocněla dětskou obrnou, podle svých vlastních slov se potýkala s rozštěpem páteře. Ať už byla ale pravda jakákoli, Frida kulhala na pravou nohu. Nicméně díky pravidelnému cvičení a absolvování několika léčebných procedur se klopýtání takřka zbavila a svoji pozornost zaměřila na studium, což se vyplatilo. Byla jednou z 35 dívek, které se dostaly na prestižní střední školu, již navštěvovalo také 2000 chlapců. Studenti se tu kromě klasických předmětů učili ideologii, mexické identitě a národním zvyklostem. Nadaná Frida se ale nejvíc zajímala o přírodní vědy, biologii a anatomii. Chtěla být lékařkou.

Na škole také poprvé spatřila svého budoucího manžela - slavného malíře Diega Riveru, který místní školní chodby zdobil slavnými výjevy z mexických dějin. Tehdy ale ještě netušila, jakou roli bude v jejím životě Diego hrát. V té době měla oči jen pro svého spolužáka Alejandra Gómeze Triase, který byl jedním ze zakládajících členů skupiny Cachuchas vyznávající socialistické a nacionalistické myšlenky. Alejandro byl jejím prvním vážným vztahem, a jelikož sama inklinovala k tradicionalitě, stala se taktéž členkou uskupení.

Hrůzná nehoda změnila všechno

Radostné dospívání s prvními milostnými zkušenostmi ale zpřetrhala tragická nehoda. Osmnáctiletá Frida spolu s Alejandrem v osudný den 17. září 1925 cestovala jako každý jiný den ze školy autobusem. Jízda ale netrvala dlouho, autobus se srazil s tramvají, která ho táhla za sebou několik desítek metrů. Na místě bylo několik mrtvých, a lékaři tak soudili i o mladičké Fridě, která ležela v tratolišti krve a z podbřišku jí trčela železná tyč. Věnovali proto pozornost jiným pacientům, o nichž si mysleli, že mají na rozdíl od Fridy šanci přežít. Alejandro se nevzdal a lékaře doslova uprosil, aby jeho lásku převezli do nemocnice. Tam Fridě diagnostikovali zlomeninu pánve, natržené břicho a dělohu, frakturu páteře na třech místech, jedenáct zlomenin na pravé noze a vykloubené rameno. Po sérii operací měla celý měsíc páteř znehybněnou sádrovým krunýřem. Léčba se zdála být nekonečná. Po propuštění do domácího léčení byla Frida upoutaná déle než rok na lůžko.

Jakmile to její zdravotní stav dovolil, krátila si dlouhé chvíle malováním. Její novou zálibu podpořili i rodiče koupí speciálního podstavce, který jí umožnil tvořit vleže. Frida portrétovala nejen své nejbližší - rodinu a přátele - ale především sama sebe. Protože právě sebe zná nejlépe, jak uvedla v několika rozhovorech. Její autoportréty září jasnými barvami a naivitou a skoro v žádném z nich nechybí nějaký prvek mexického lidového umění. Frida se portrétovala v tradičních krojích venkovanek a ve svých dílech poukazovala také na indiánské tradice, sílu a vytrvalost indiánů.

Malování ji pohltilo natolik, že se rozhodla jím živit. K tomu, aby se na dráhu malířky skutečně vydala, ale postrádala odborný názor na svá díla. A tak si pro něj ve svých 21 letech, kdy už za pomoci hole mohla chodit, došla. A to za nikým jiným než za slavným Diegem Riverou, kterého si pamatovala ze školy a obdivovala ho. Diegovi se její práce líbila a doporučil jí, aby se malování věnovala i nadále. Zároveň ji požádal o to, aby mu stála modelem pro nástěnnou malbu z cyklu Proletářská revoluce, kterou vytvářel na ministerstvu školství.

Trávili spolu hodně času a bláznivě se do sebe zamilovali. Diegovi bylo sice 42 let a měl značnou nadváhu, ale stejně jako ostatní ženy mu i o 21 let mladší Frida podlehla. Svoji lásku stvrdili svatbou. Jejich manželství bylo zprvu šťastné, čemuž odpovídají i optimistické Fridiny obrazy. Po čase ji ale Diego začal podvádět, a to i přesto, že byl do ní stále zamilovaný. Jeho touha po jiných ženách ale byla silnější.

Frida ho za to nenáviděla, ale opustit ho nedokázala. Své smutky reflektovala do svých obrazů, které vůči Diegovi vůbec nebyly lichotivé. Přesto ho v roce 1930 následovala do San Francisca, kam ho pozval architekt Timothy Pflueger. Zatímco Diego pracoval na různých freskách, Frida toužila po rodině a malování se téměř nevěnovala. Ačkoli byla těhotná několikrát, nikdy dítě nedonosila. Trauma potratu zpracovala i ve svém obraze Nemocnice Henryho Forda, na němž je vyobrazena Frida ležící na nemocničním lůžku a zárodek plodu.

Poté, co Diego dokončil práci ve Spojených státech, vrátili se manželé k velké Fridině radosti do Mexika. Tam ale na ni čekala další rána osudu. Nenasytný Diego ji podvedl s její vlastní sestrou Christinou. Pro Fridu to byla největší zrada a manžela opustila. Dlouho se na něj ale zlobit nedokázala, a proto se s ním dohodla na otevřeném manželství. Oba mohli spát, s kým chtěli, aniž by si to vyčítali. Frida navazovala vztahy s muži i ženami. Jeden z nich ale manželství mexických malířů silně poznamenal.

Románek s Trockým

Manželé ve svém domě v roce 1937 přivítali a ubytovali ruského revolucionáře Lva Davidoviče Trockého a jeho ženu Ninu. Vedli dlouhé rozhovory o marxismu a politice. Fridě imponovalo Trockého vyprávění a přitahoval ji i fyzicky, byť mu táhlo na šedesát. Podle jeho porostu na tváři mu říkala kozí bradka. Jejich aférka ale v roce 1939 skončila, Frida přece jen pociťovala třicetiletý věkový rozdíl, a navíc začal být o její obrazy čím dál větší zájem. Zakladatel surrealismu, francouzský básník a prozaik André Breton při jedné ze svých přednášek v Mexiku objevil Fridina díla a zorganizoval jí výstavu v Paříži. Tady Frida zažila svůj dosud největší úspěch a neskrývaný obdiv malíře Pabla Picassa. Tímto okamžikem se ale pozitiva na čas vyčerpala.

Diego se zpětně dozvěděl o nevěře své ženy se svým přítelem Trockým a požádal o rozvod. Frida byla najednou sama a sáhla po alkoholu, což se jí brzy vymklo z rukou. "Pila jsem, abych utopila své smutky, ale ti ničemové se naučili plavat," napsala si do svého deníku.

Ještě více ji pak zdrtila zpráva o vraždě Lva Trockého, dokonce byla chvíli podezřelá ze spoluúčasti a vyšetřovaná ve vazbě. Tam strávila dvě noci. Pro útěchu si jela do San Francisca za bývalým manželem Diegem, který tu dostal další z řady zakázek. Opět si uvědomili, že bez sebe nemůžou být, a pouze rok po rozvodu v roce 1940 slavili druhou svatbu.

Aby jejich manželství tentokrát fungovalo, stanovili si jasná pravidla, byť k romantice měla daleko. Frida potřebovala oporu a Diego ženu, která ho bude brzdit v rozhazování peněz. A opět si povolili i jiné vztahy. Fridy se to ale příliš netýkalo, protože dávná zranění z nehody autobusu o sobě dávala vědět silněji než dosud. Trpěla nesnesitelnými bolestmi a následovala další řada operací. Ani ty ale úspěšné malířce neulevily, upadala do depresí a letargie. Se svým smutkem se vypořádávala za pomoci štětce. V roce 1944 namalovala další ze svých slavných obrazů nazvaný Zlomený sloup. Frida má na obraze rozevřený hrudník, který je zpevněný kovovou a koženou ortézou. Na další bolestivá místa upozorňují hřebíky zapíchnuté téměř na celém Fridině těle a po tváři stékající slzy.

profimedia-0127835852 Frida Kahlo, zdroj: Profimedia.cz

Proto v roce 1947 podstoupila v New Yorku další operaci páteře, která ale žádný výsledek nepřinesla. A to i přesto, že Frida byla v rekonvalescenci důsledná. V posteli strávila osm měsíců, nosila ocelový korzet a na tišení bolesti dostávala injekce morfia. Užívala ho tak často, až si vypěstovala závislost. Malovat ale nepřestala. Její obrazy odrážely stav duše, zobrazovala v nich smrtku, anděly a další motivy související se smrtí. A dočkala se i své první výstavy v Mexiku, na kterou se dopravila v posteli. Ale i tak zazářila, byla namalovaná a zdobila ji tradiční mexická móda, bavila se a užívala si opojný pocit slávy, lidé po obrazech jen prahli.

Úspěch byl ale vykoupený další tragédií. Nedlouho poté jí diagnostikovali infekci v pravé noze, kterou jí lékaři museli amputovat až pod koleno. To byla pro Fridu poslední rána, trpěla depresemi a těšila se na smrt. Věděla, že ji vysvobodí od nekonečných bolestí. Naposledy vydechla 13. července 1954 ve věku 47 let. Příčinou smrti byla plicní embolie, přesto se spekuluje o sebevraždě, o které Frida několikrát mluvila.

Malířka, kterou Mexičané považují za svůj národní symbol, byla zpopelněna a její urna je uložená v Modrém domě, kde žila s manželem Diegem Riverou.

Tagy: zahraničí Mexiko výtvarné umění malířství umění a kultura dějiny a fakta

Zdroje: vlastní