• Vystřízlivěte z iluze Rozchod je jako kocovina. Nejdřív vás bolí hlava, pak si začnete pamatovat jen ty hezké momenty a nakonec se ptáte, jestli by to přece jen nešlo zkusit znovu. Ale pozor- mozek miluje nostalgii. Vzpomíná na „dobré časy“ a elegantně zapomíná, že on vždycky přišel pozdě. A smrděl pivem. A že vám zlomil srdce. A že…Takže: připomeňte si, proč jste odešla. A jestli v tom hrál roli alkohol, nevěra nebo tyranie, tak si pište: druhý pokus by nebyl záchrana, ale omyl století.

• Napište si tahák a mějte ho pořád u sebe Seznam důvodů, proč jste se rozešli, není krutý. Je nezbytný. Vytiskněte si ho, vyfoťte si ho do mobilu a ideálně si u jména vašeho ex v kontaktech nastavte poznámku typu: „Nikito, přečti si tahák!!!“ A až vás popadne chuť mu napsat, otevřete si tahák. Vážně ho chcete zpět i s tím jeho věčně rozbitým Playstationem a pasivní agresí?

• Vraťte se mezi lidi (a ideálně s proseccem) Osamělost je zrádná. Vlezlá. A špitá do ucha, že by přece jen nebylo špatné mu napsat. V ten moment se ohákněte a jděte ven. Kino, vernisáž, stand-up, výstava bonsají, zkrátka cokoliv, co vás dostane mezi lidi. Zasmějte se, zatančete si, povídejte si. Nové tváře a staré kámošky udělají divy. Jen se proboha nesnažte hned s někým spát. Nechte tomu čas, jinak jen přelepíte starou ránu novou náplastí.

• Udělejte si z něj stand-up Je čas se zasmát. Vážně. Vezměte jeho největší prohřešky- třeba jak si myslel, že se kečup hodí ke všemu, včetně palačinek  a udělejte si z toho show. Sežeňte kamarádky, nalejte víno a udělejte si večer „Ex Stand-up Night“. Čím víc se zasmějete, tím víc endorfinů a tím méně šance, že mu znovu napíšete.

• Malý, ale výživný rituál Zbavte se jeho věcí. Symbolicky, dramaticky, jakkoli vám to pomůže. Hrnek, ve kterém pil, může skončit na podlaze. Košile může shořet při novoluní za zvuků Beyoncé. A jestli potřebujete zatančit bosá na balkoně, udělejte to. Ne pro něj. Pro sebe.

• Pište a palte Napište mu dopis. Klidně ho oslovte: „Milý bývalý…“ A pište všechno. Vztek, smutek, zklamání, nevyřčené věty. A pak to celé spalte. Můžete to zopakovat klidně desetkrát. Každé písmeno, které napíšete, vás zbaví další vrstvy bolesti. A uvolní místo. Pro radost, klid. Nebo nový začátek. (Ideálně s někým, kdo si pamatuje vaše narozeniny.

• Kapitánkou vlastního života Představte si, že váš život je loď. Kdo drží kormidlo? Jestli ho drží vaše neodbytná touha vrátit se k ex, tak sorry, ale ta loď míří přímo na skálu. Vezměte si kormidlo zpět. Ujasněte si, co chcete. Kým chcete být. Kde chcete za rok bydlet, s kým snídat, jak se cítit. A podle toho si nastavte kurz.

• Pište si vlastní pravidla Vaše životní hodnoty nejsou citáty z Instagramu. Jsou to vaše pravidla hry. A ta si určujete vy. Nepřejímejte je od druhých. Pište si je sama. Vy víte nejlépe, co vám dělá dobře. A taky víte, co vám ubližuje, i když vám to mozek občas zapomene říct. Tak mu to připomeňte.

• Naučte se říkat „ne“ Ne jeho zprávám. Ne vnitřnímu hlasu, který po nocích šeptá, že to možná nebylo tak zlé. A hlavně: ne narušování vašich hranic. Učte se je držet pevně. Láska totiž není oběť. Láska je úcta. A začíná u vás samotné.

• Mám sebe. A to stačí Máte sebe. Své tělo, srdce, duši. A s tímhle arzenálem se dá přežít cokoliv. Klidně i podzim bez lásky. Klidně i tiché večery. Protože už nejste ta, která čeká na zprávu. Jste ta, která ví, že si zaslouží víc.

Touha vrátit se k ex je jako siréna na útesech. Krásná. Lákavá. A nebezpečná. A vy nejste Odysseus. Vy jste ta, co si sundá šátek z očí, připomene si své hranice a řekne: „Díky, ale ne. Tuhle loď vedu jinam.“