Roman Onderka byl primátorem Brna osm let, dvě volební období – v porevoluční éře rekordně dlouhou dobu. Stal se symbolem a trochu vysmívanou postavou, dlouho se však zdála jeho pozice neotřesitelná. Tak jako jinde pochopitelně změnilo situaci ANO, ale ani to by samo o sobě nemuselo znamenat primátorův konec.

Vaz mu zlomil občanský odpor, z něhož vyrostlo Žít Brno. Legrace, kterou si z něj parta mladých aktivistů dělal, dohnala Onderku i k tomu, že nechal zakázat jejich profil na Facebooku. Tehdy si protihazardní a protikorupční bojovníci v čele s Matějem Hollanem řekli dost a oznámili, že vstoupí do brněnské politiky.

Tedy, tak praví legenda. Dříve nebo později by k tomu stejně došlo: politické ambice, ale především zkušenosti (zejména ve Straně zelených) už měli mnozí z nich.

Žít Brno nakonec na magistrát kandidovalo ve spojení s Piráty a skončilo třetí s 12% hlasů. Primátorem se nejspíš stane lídr ANO Petr Vokřál, ale sestavení koalice nebude jednoduché, z 55 křesel má vítězné ANO 13 , sociální demokraté 11 a Žít Brno, stejně jako lidovci, sedm. Zastupitelstvo dotvářejí zástupci ODS (5 mandátů) a po čtyřech mají Zelení , TOP 09, a komunisté.
Může vzniknout obdoba vládní koalice z ANO, ČSSD a KDU, mohou se domluvit ANO a Hollan, kteří pak budou potřebovat i hlasy lidovců a zelených nebo TOP. Je také možné, že koalice, vzniklá těsně po volbách, se postupem času rozpadne a bude nahrazena jinou.

Žít Brno má každopádně v záloze ještě jeden trumf: vyhrálo v největší městské části Brno-střed. Ani tam nepůjde sestavit místní vládu bez mnoha účastníků, ale i tak je úspěch kandidátky, sestavené v tomto případě doslova na poslední chvíli, zásadní.

K Žít Brnu se postupně přiklonili i ti voliči, kterým se tažení proti korupci či hazardu, ekologie nebo aktivismus obecně zajídá. K obdobné situaci došlo i na jiných radnicích, v Praze 7, v Ústí nad Labem či Ostravě: dlouho vládnoucích koalic ODS a ČSSD, spojených s arogancí a pasivitou, už měli voliči plné zuby: někde to ovšem znamenalo hlas pro ANO, jinde pro místní aktivisty.

Ani to není bez rizika, je to však o řád sympatičtější, než to z rozčilení házet pohůnkům oligarchů se zázračně bílými košilemi.