Ačkoli se summit navenek tvářil jako setkání za účelem odvrátit ruskou hrozbu, šlo nakonec spíše o rétorické cvičení. Členské země aliance v tiskovém prohlášení potvrdily, že Ruská federace zabrala poloostrov Krym a má ho opustit. Žádný krok, který by k tomu Rusko měl efektivně přimět, ale aliance nepodnikla.

Ukrajinská vláda vyměnila chatrné příměří za deklarovanou větší autonomii pro východní regiony země. Zvýšené sankce ze strany Evropské unie a USA se do ekonomiky Ruska promítnou, ale v krátkodobém horizontu ji znatelně neohrozí. Asociační dohoda EU a Ukrajiny je podepsána, ale oddálena do roku 2016, kdy už Ukrajina dost možná bude územím zase o kus menším. Francie slíbené bojové lodě Mistral zatím Moskvě nedodá, ale výcvik ruských vojáků francouzskou protistranou pokračuje.

Vedení aliance zemím, které se cítí putinovským Ruskem bezprostředně ohroženy, slíbilo vojenskou základnu s akčním týmem, která bude s nejvyšší pravděpodobností sídlit v Polsku a bude mít i skromnou českou posádku. O míře bezpečí, kterou Polsko, Litva a Ukrajina díky tomu pociťují, svědčí rozhodnutí těchto zemí vybudovat separovanou společnou vojenskou jednotku.

Kolem a kolem vzato se členské země aliance vůči Rusku vymezily slovně, příliš velkou aktivitu ale nevykázaly. Jakákoli forma otevřeného konfliktu s Putinem by byla katastrofou. Bezzubá politika neefektivních sankcí a nejednotnost postupu evropských zemí v NATO pomalé ruské agresi nahrává.

Outsorcovaná válka s Islámským státem

Hlavním bodem summitu byla hrozba ze strany Islámského státu, který masakruje a zotročuje obyvatele Iráku a Sýrie. Americký prezident Barack Obama je ve svých výrocích neoblomný, ISIS považuje za větší zlo než Al-Káidu. ISIS je dle jeho administrativy třeba "ponížit a zničit".

Na postoji k ISIS panuje výjimečná shoda jak mezi členskými zeměmi NATO, tak v drtivé většině zemí Blízkého východu. Problém leží v tom, že se mezinárodní obec nedokáže dohodnout nad tím, kdo a jak by měl zakročit.

V rámci části summitu, která je pro veřejnost uzavřená, jednali ministři budoucí klíčové koalice: USA, Británie, Francie, Německa, Kanady, Austrálie (jediná nečlenská země NATO), Turecka, Itálie, Polska a Dánska (dosluhující generální tajemník NATO Rasmussen je Dán). Ani z tohoto špatně utajeného jednání nevzešel žádný zásadní výstup a bylo jasné, že celý problém padne na bedra Spojených států.

Válkami unavené Spojené státy se do dalšího konfliktu nehrnou. Obama v roce 2008 kandidoval s tím, že ukončí válku v Iráku a stáhne alianční jednotky z Afghánistánu. Slib sice splnil, právě předčasné stažení amerických vojsk z iráckého území je ale pokládáno za jednu z příčin aktivizace ISIS. Dnes už na území Iráku znovu operuje několik tisíc amerických vojáků, kteří jsou pověřeni výcvikem místních sil a strategickou pomocí irácké armádě.

Prezident Obama minulý týden oznámil strategii, jak postupně zlikvidovat Islámský stát. Akce má trvat minimálně 36 měsíců, znamená to, že nová hlava Bílého domu bude opět přebírat vedení země uprostřed válečného konfliktu.

Obama povolil letecké nálety jak v Iráku, tak v Sýrii, kde má ISIS s největší pravděpodobností klíčové centrály. Kategoricky však vyloučil jakoukoli opětovnou přítomnost amerických pozemních vojsk. Takový postup se potýká s kritikou ze všech stran, včetně náčelníka spojených štábů Martina Dempseyho, který považuje přítomnost zvláštních jednotek za klíčovou pro lokalizaci centrál nepřítele.

Pentagon a Bílý dům se chtějí soustředit především na výcvik a vyzbrojení Kurdů, Iráčanů a umírněných separatistů v Sýrii. Mnoho bojovníků Islámského státu se přitom rekrutovalo právě z řad Syřanů. Nabízí se tedy otázka, nakolik bude i tentokrát taková strategie účinná nebo spíše komu nakonec prospěje. Obdobný postup USA uplatňuje v Jemenu a Somálsku, odkud se odnože Al-Káidy za deset let nepodařilo odstranit.

Spojené státy dělají vše pro to, aby opět nemusely hrát roli hlavního agresora v regionu, a snaží se tak většinu tzv. těžkých operací přenést na spojence v rámci regionu a NATO. Svým způsobem se tak válku outsourcují.

Těžké hledání válečných spojenců

Ačkoli panuje co do nebezpečí Islámského státu shoda, koalice odhodlaných se tvoří obtížně. Všechny členské země NATO se zavázaly k pomoci. USA dohodly úzkou spolupráci s jordánskou tajnou službou, která je klíčová v získávání tajných informací a v boji s terorismem se osvědčila již v minulosti. Ke spolupráci se taktéž zavázala Saúdská Arábie a Spojené arabské emiráty. Možná spolupráce s režimem Bašára Asada je politicky těžko prostupná. Britský premiér David Cameron ho považuje za nelegitimní a Putinova podpora Asada celou věc ještě více komplikuje. Přitom v Sýrii leží epicentrum celého dění.

Dlouhodobý cíl amerických sankcí - Írán - spolupracuje s iráckou stranou a na severozápadě země nasadil pozemní a taktická vojska. Se Spojenými státy však nechce mít nic společného. Americký ministr zahraničí John Kerry byl tento týden íránským protějškem odmítnut se slovy, že "USA mají krev na svých rukou a jejich úmysly jsou zakalené". Napjaté situaci nepomohla ani absence Íránu na klíčových jednáních v Paříži, kam je Spojené státy odmítly pozvat. To je v době, kdy mohly dvě znesvářené strany najít díky stejnému nepříteli společnou řeč, krajně nešťastné.

Samostatnou kapitolou pak zůstává Turecko, které je dlouhodobě nejméně spolehlivý partner v rámci NATO a chová se střídavě jako evropská a blízkovýchodní země. Potřební spojenci pro pozemní boje se Obamovi hledají těžko a není jisté, zda bude vyzbrojování a tréning Kurdů a Iráčanů dostatečně efektivní.

Dva týdny po summitu bez silné aliance

Nezbývá než konstatovat, že klíčový summit NATO navzdory velkým očekáváním přinesl spíše zklamání. Částečně je to kvůli mocenskému vakuu, částečně kvůli neochotě členských zemí táhnout za jeden provaz. A to jak v případě agresivně vyhlížejícího Ruska, které za poslední roky navýšilo náklady na zbrojení o 50 procent, tak v případě společného nepřítele v podobě Islámského státu. Nedostatečná akceschopnost může do budoucna znamenat větší než malý bezpečnostní problém.

Na celé věci je nejvíc paradoxní společné prohlášení Camerona a Obamy, ve kterém před začátkem summitu stálo: "Teroristickým organizacím se daří v místech politické nestability a slabých institucí".