Varování tureckého prezidenta Erdogana, že začne vracet do Evropy bojovníky Islámského státu dosud vězněné Kurdy na severu Sýrie, západní země zneklidnilo. Řada evropských věznic ale má zkušenosti s výkonem trestu džihádistů i jejich případnou deradikalizací. Unikátní know-how jim poskytují i čeští odborníci, píše Tereza Engelová na webu Hlídací pes.

Irák před několika dny oficiálně oznámil vítězství nad Islámským státem (IS) ve strategicky důležitém Mosulu. Blížící se definitivní konec této radikální sunnitské islamistické organizace je jistě důvod k radosti. Je ale opravdu co slavit? Znamená porážka jedné, byť silné teroristické skupiny také likvidaci celé její zvrácené ideologie? A co bude dál?

Letošní summit byl označován jako nejvýznamnější od pádu Berlínské zdi, případně nejdůležitější za poslední desetiletí. Naposledy se hlavy států a špičky NATO ve Spojeném království setkaly v roce 1990 v Londýně. George H. W. Bush a Margaret Thatcherová tehdy přislíbili éru prosperity a míru, díky které bude Severoatlantická aliance méně důležitá a méně potřebná. O "prosperitě a míru" lze silně pochybovat, zato záležitost se zbytečností NATO se zřejmě povedla, byť nechtěně.

Ani smrt vyhladověním pro stovky jezídů, ani křižování křesťanů, hromadné popravy šíitů či odpalování a bagrování jejich mešit a hrobek nebylo dostatečným impulzem pro to, aby americká (ale i britská veřejnost) opravdu zareagovala na hrozbu jménem ISIS. Tato fundamentalistická, teroristická organizace za necelých deset let své existence stihla vystřídat půltucet názvů, aby pak v rámci nesmírně úspěšné PR kampaně přiměla západní média poslušně papouškovat ten nejabsurdnější – Islámský stát, jako kdyby skupina militantních džihádistů měla symbolizovat islám globálně.