Barokní svět Václava Hollara: Grafik, který sloužil králi, ale zemřel chudý

MAGAZÍN - Magazín autor: Helena Kalendová

Václav Hollar neboli Wenceslaus Hollar Bohemus zachytil na svých rytinách neklidné sedmnácté století s jeho módou, krajinami i tvářemi. Do díla jednoho z největších grafiků českého původu můžeme nahlédnout do konce letošního roku díky virtuální výstavě Řeč jehly a rydla připravené Památníkem národního písemnictví.

Rytec a grafik Václav Hollar

Rytec a grafik Václav Hollar,zdroj: University of Toronto Wenceslaus Hollar Digital Collection

Po otci Čech, po matce Němec. Václav Hollar (1607 – 1677) se narodil 13. července 1607 na pražském Novém Městě v Soukenické ulici č. 13. Byl sice rodilým Pražákem, otec Jan, depozitor Úřadu desek zemských Království českého, však pocházel z Prácheňska, a dle šlechtického predikátu se také podepisoval "z Práchně". Matka Markéta byla dcerou říšského rytíře "von Löwengrün und Bareyt" z řad jihoněmecké nižší šlechty.

Hollar kreslil a koloroval už od mládí ("jako školák jsem rád dělával mapy, a kresby, které jsem dělal, byly pěkné"), přestože otec by jej raději viděl právníkem. Dvacetiletý mladík se však vydal do světa a zamířil západním směrem.

Do učení vyrazil do Frankfurtu

Ve Frankfurtu nad Mohanem se stal učedníkem populárního Meriana, rytce, malíře i zdatného obchodníka v jednom, kladoucího důraz především na dokonalé zvládnutí řemesla. Pro mladého Václava byl neocenitelnou školou. Během dvouletého pobytu zvládl náročný lept, mědirytinu i kartografické metody. Jen Merianovy obchodnické kličky se ke své škodě nenaučil.

Z Frankfurtu pochází i Hollarova rytina slona. Jak k němu přišel právě zde? S touto raritou zavítali do německého města kočovníci. Jejich představení navštívil i mladý "Bohemus", a slon tak ožil pod jeho rydlem.

Wenceslas_Hollar_-_Head_of_a_cat_(middle_size)

Dobrá koczka, která nemlsá (pro zobrazení celé rytiny rozklikněte),zdroj:University of Toronto Wenceslaus Hollar Digital Collection

Ještě známějším se však stalo podstatně obyčejnější zvíře. Velké obliby a proslulosti se dočkala Hollarova hlava kočky, ztvárněná dle živého modelu z domácnosti moskevského velkoknížete. "Dobrá koczka, která nemlsá", stojí poněkud tajuplně pod rytinou, s údajným významem "dobře slouží ten, kdo slouží poctivě". O české přísloví nejde, snad tedy cosi z německé jazykové oblasti? Kdo ví.

Osudové setkání s lordem Arundelem

Roku 1636 přijel do střední Evropy lord Thomas Howard z Arundelu, anglický diplomat a hlava poselstva k rakouskému císaři. Setkání s Hollarem v Kolíně nad Rýnem bylo pro mladého umělce osudové. Arundel potřeboval šikovného kreslíře, který by obrazem zachytil jeho cesty. Nabídl mladíkovi práci u svého dvora, a Hollar přijal. Při putování po německých a rakouských zemích se na chvilku podíval i domů. A pak už rychle do Londýna.

Lord Arundel byl nejen diplomatem, ale také sběratelem a milovníkem umění: "Jsem přesvědčen, že člověk může býti pokládán jen tehdy za dokonale vzdělaného, umí-li kreslit." Jeho rozsáhlá galerie obsahuje poklady starořeckého umění i díla velikánů Raffaela, Dürera, Holbeina i da Vinciho. Hollar je převedl do grafické podoby. A v roce 1641 se oženil s Arundelovou komornou Margaret Tracyovou.

Výtvarných služeb úspěšného krajana plánoval využít i Jan Amos Komenský, pobývající tehdy v Anglii. Hollarovi, žijícímu prý "jako exul v Anglii", chtěl totiž svěřit ilustrování své knihy Brána jazyků otevřená, avšak ze spolupráce nakonec sešlo.

Překvapivý návrat do Anglie

Roku 1642 vypukla v Anglii občanská válka. Hollar, pohybující se u královského dvora coby učitel kreslení, stál na straně royalistů. Dokonce se údajně aktivně zúčastnil bojů, byl zatčen, a podařilo se mu úspěšně uprchnout.

Zanedlouho se objevil v Nizozemí opět poblíž lorda Arundela. Ten však v roce 1646 zemřel na své cestě po Itálii, a Hollar se tak ocitl bez vlivného ochránce. V Británii zatím panoval chaos. Počátkem roku 1649 byl popraven král Karel I. a vlády se ujal fanatický Oliver Cromwell.

Přesto se Hollar po třech letech překvapivě do Anglie navrátil. Snad jej přemluvili staří přátelé nebo se mu jednoduše stýskalo? Inu, kdo ví, co mu proběhlo hlavou, když byl ihned po přistání v Doveru zatčen a uvězněn. Na přímluvu svých přátel byl sice propuštěn, avšak život v puritánské Anglii nebyl zrovna lehký. Měl nemnohé a špatně placené zakázky, dluhy.

Roku 1658 zemřel lord protektor Oliver Cromwell a do země byli posléze znovu povoláni Stuartovci. V květnu 1660 přivítala Anglie následníka trůnu Karla II. Hollar se však ani přesto příliš neradoval. Zemřela mu žena a při morové epidemii v roce 1665 i syn James.

Starý Londýn jen na Hollarových pohledech

O rok později propukl ničivý požár, při kterém přišlo o střechu nad hlavou na dvě stě tisíc Londýňanů, shořelo 13 tisíc domů a 89 chrámů. Neštěstí paradoxně přineslo Hollarovi užitek – jeho pohledy na již neexistující Londýn byly náhle vysoce ceněny a využívány i při obnově města. Karel II. schopného rytce ocenil a udělil mu titul "scenographus regius".

Wenceslas_Hollar_-_St_Paul's_burning_(Lex_ignea)_(State_4)

Požár katedrály sv. Pavla v roce 1666 (pro celý náhled rozklikněte),zdroj:University of Toronto Wenceslaus Hollar Digital Collection

V roce 1668 jej král vyslal do Tangeru, aby mohl zachytit podobu města, které král získal díky svatbě s portugalskou princeznou. Celý rok strávil Václav Hollar spolu se svou druhou ženou dokumentací marockého přístavu.

Na zpáteční cestě jej čekalo nebezpečné dobrodružství, když loď přepadli piráti. Odražený útok stál život jedenácti osob a loď se málem potopila, přesto nakonec úspěšně doplula do Cádizu. Celou dramatickou událost samozřejmě Hollar graficky ztvárnil.

Neúnavný pracant, který zemřel bez peněz

Na umělci se tou dobou už pomalu začalo projevovat stáří i se svými neduhy. Trápilo ho levé oko, které si musel při práci zakrývat. "Jak dosvědčí jeho dílo, byl nejneúnavnějším člověkem mé doby, měl vadu na jednom oku, bylo to na levém, a tak když psal, vždy si před ním držel ruku. Brýlí nikdy nepoužíval... Pan Hollar byl člověk velmi vášnivý, snadno podléhal dojetí. Často mi říkal, že je nesvůj, když nepracuje. Byl velmi střídmý, domnívám se, že ho nikdo v životě neviděl, že by pil, ale jedl s velkou chutí." Tolik o slavném kolegovi mědirytec Francis Place ve své korespondenci.

Ano, pražský rodák pracoval sice neúnavně, ovšem s financemi to bylo horší, a tak nakonec 25. března 1677 zemřel Hollar Bohemus jako nemajetný. Místo posledního odpočinku našel u kostela sv. Markéty v londýnském Westminsteru. Vděční žáci nicméně na svého mistra nezapomněli, a ještě dlouho se podepisovali "Quondum discipulus Hollari". Kdysi žák Hollarův.

Hollarovi lidé, zvířata, krajiny i města promlouvají živým jazykem dodnes. Závěrem tedy kompliment, který na adresu slavného rytce složil sir Francis Seymour Haden, velký anglický grafik devatenáctého století: "Kdo si přeješ prostou pravdu, jdi k Hollarovi. Kdo si přeješ výmluvnou dokonalost, jdi rovněž k Hollarovi." Co dodat…

Tagy: české umění umění a kultura české osobnosti dějiny a fakta

Zdroje: vlastní