"Petr Kellner už před lety vyslal jednoho svého manažera, aby s majitelkou sousedního pozemku a domu dojednal jejich odkup. Ten ale na paní nastoupil drsně, po manažersku, jenže majitelka si to nenechala líbit a vyrazila ho. Pak, pokud vím, vyrazil Kellner toho manažera. A paní v sousedství  zůstává do dneška," vypráví pod podmínkou anonymity muž blízký PPF.

Příběh je již staršího data, HlídacíPes.org na něj narazil při svém mapování obchodních aktivit Petra Kellnera.

My tam už nejezdíme...

Pohled do katastru nemovitostí potvrzuje, že manželům Kellnerovým patří v obci Podkozí a jejím okolí rozsáhlé pozemky. Na okraji obce s pár desítkami obyvatel jim to zajišťuje poměrně velké soukromí.

To si rodina pojistila například i tím, že v mapových podkladech firmy Seznam, Mapy.cz, které umožňují uživatelům zobrazit vyhledávané místo jako kdyby stáli přímo u­ něj, jsou fotografie domu a jeho okolí rozmazané.

Soukromí to však není zcela dokonalé. Hned nedaleko vjezdu na zdí obehnaný a bedlivě střežený pozemek, kde mají Kellnerovi dům, ale například i bazén, jízdárnu či tenisové kurty, stojí na vyvýšené části pozemku jiný, postupně chátrající dům.

Od něj je, zejména v době, kdy stromy rostoucí hned za zdí shodí listí, na Kellnerovo sídlo dobře vidět. Asi i proto jej chtěli Kellnerovi již dříve odkoupit.

Pohled od domu za plotem | zdroj: Hlídací Pes

Dům patří sourozencům Jiřímu Krskovi a Jarmile Kukačkové. "Už jsme tam dlouho nebyli. Koupit to od nás Kellnerovi chtěli, okolnosti si už nepamatuji. Ale už dlouho se neozvali. Prodávat stejně nechceme," říká do telefonu Jiří Krsek, podle hlasu již starší muž.

Parcely kolem domu jsou Petra Kellnera a jeho ženy Renáty – s věcným břemenem v podobě přístupu k domu. "Kousek pozemku je náš, všude kolem je pan Kellner. Pozemek pod domem patří nám i část kolem, celkem 126 metrů čtverečních," upřesňuje manžel spolumajitelky Pravoslav Kukačka.

"Byl tam zájem o odkoupení projevený přes jeho lidi. Tehdy jsme s tím nesouhlasili a ani teď to není na pořadu dne. Dotaz byl ale, pokud si vzpomínám, vznesený velmi korektně," usmívá se Kukačka a upozorňuje, že historka s manažersky nezvládnutou snahou vyplatit sousedy se týká někoho jiného. Prý "dvou dam, které tam pořád jezdí".

Jde konkrétně o dva pozemky, které v řádech metrů sousedí s domem manželů Kellnerových (ten spolu s dalšími stavbami stojí na zhruba třiceti hektarech pozemků, na nichž v minulosti býval pionýrský tábor Vodních staveb).

Vlevo dům sourozenců paní Kukačkové a pana Krska. Vpravo dům paní Zwölferové, v sousedství chata paní Ptáčkové. Uprostřed sídlo manželů Kellnerových. Těm patří i všechny okolní pozemky. | zdroj: Hlídací Pes

Pohled na pozemky | zdroj: Hlídací Pes

Nedaleko stojí stavba s číslem popisným 5. Podle katastru nemovitostí patří Olze Petráčkové z Kročehlav u Kladna, jde o rekreační chatu o rozměru 26 metrů čtverečních s pozemkem 550 metrů čtverečních

O něco výstavnější je rodinný dům, číslo popisné 64. Ten patří Jolaně Zwölferové s adresou bydliště ve Vídni. Dům má 189 metrů čtverečních, pozemek 355 metrů.

Když ne les, tak daňky

Na příjezdové komunikaci k oběma pozemkům je zřízeno pro obě majitelky věcné břemeno. Z letecké mapy je patrné, že oba pozemky a stavby tvoří jakýsi ostrůvek obehnaný vzrostlými stromy, které zajišťují oboustranné soukromí.

Ani jednu z majitelek se redakci HlídacíPes.org nepodařilo kontaktovat.

"O majetky občanů já se nezajímám. Ten pozemek má pan Kellner už dlouho. V obci se ví, že tam takhle někdo bývá, říká se, že se nedohodli na ceně za odkup, ale žádné takové informace nemám," říká dlouholetý starosta Ptic, pod něž obec Podkozí spadá, Miloš Dvorský.

Obě dámy, které musí Kellnerovi ve svém bezprostředním sousedství strpět, se už dříve vymezovaly proti některým stavebním záměrům Kellnerových. V roce 2010 například protestovaly proti stavbě oplocení kolem rozlehlé lesní obory, kudy původně vedla i turistická stezka, ale stavební úřad je neuznal za účastníka řízení a jejich námitkami se nezabýval.

Na stavbu oplocení kolem lesa Kellnerovi nejprve povolení nedostali. Vyřešili to nakonec "oklikou": v lesní oboře o ploše 130 hektarů začali chovat daňky. A povolení na oplocení chovné obory od Odboru životního prostředí Městského úřadu v Černošicích již získali.

Robert Břešťan pro Ústav nezávislé žurnalistiky