Odmítnutí se očekávalo, neboť Poledníkovu kandidaturu nepodpořily ani senátní ústavně-právní výbor, ani výbor pro lidská práva. V tajných volbách se pro schválení kandidáta vyslovilo jen pět z 68 hlasujících senátorů.

Proti Poledníkově nominaci se vyslovili už dříve zástupci senátorských frakcí. Kritici vytýkali advokátovi mimo jiné to, že s výjimkou rozhodcovské zkušenosti nepůsobil u žádného soudu a jeho publikační činnost je zaměřena většinou na historii advokacie.

Advokát uvedl, že Ústavnímu soudu mohl přispět 45 lety své praxe a čtvrtstoletím v rozhodcovských řízeních. Výtky, že například nerespektoval při exekučních řízeních rozhodnutí Nejvyššího soudu o nezákonných exekucích, Poledník označil za zástupné. Zdůraznil, že nikdy nebyl vyšetřován ani kárně stíhán. Neúspěch své nominace přičítal tomu, že neměl v Senátu politickou podporu. „Respektuji to a beru na vědomí,“ dodal.

Poledníka nominoval Zeman jako nástupce Kateřiny Šimáčkové, která přešla loni k Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský v této souvislosti zalitoval, že prezident nenavrhl ženu, neboť ústavní soudkyní je nyní pouze Milada Tomková.

Sedmdesátiletý Poledník v advokacii působí od roku 1976 po absolvování Právnické fakulty nynější Masarykovy univerzity v Brně. Nemá specializaci, ale zvýšený zájem věnuje trestnímu právu. Je také členem Slovenské advokátní komory. „Složení soudcovského sboru by mohl obohatit jako odborník z aplikační praxe bez úzkého zaměření,“ uvedl v žádosti Zeman.

Poledník k důvodům nominace již dříve řekl, že se s prezidentem nezná. Poznamenal ale, že má advokátní kancelář v Brně, kde Ústavní soud sídlí, a že je v právnických kruzích trochu známý. Argumentoval také tím, že šesti procentům ústavních stížností, na kterých se podílel, bylo Ústavním soudem vyhověno, přičemž Ústavní soud takto rozhoduje v osmi procentech došlých stížností.