1. Ukrajina, Gruzie a sousedské vztahy

Blízké zahraničí Ruska se s Putinem stalo zas o něco "bližší". Ukrajinský konflikt je jen dalším příkladem, jak Putin prosazuje právo Ruska na své okolí. S Putinem v čele jsou Rusové připraveni nasadit armádu k obraně své sféry vlivu ohrožené Severoatlantickou aliancí. Ukrajinský gambit byl ale v porovnání s pětidenní válkou s Gruzií v roce 2008 mnohem riskantnější. Rusové sice pořád ještě stojí za svým vůdcem, který dosáhl svého, bude za to ale muset něčím zaplatit.

2. Odpor k NATO

Putin vsugeroval Rusům myšlenku, že rozšiřování NATO na východ je ohrožuje. Zároveň se mu podařilo z postsovětských trosek vykřesat armádu, která už dokáže nahánět hrůzu. Putinovo Rusko se profiluje jako protiváha aliance s porovnatelnou údernou sílou a tento postoj se u Rusů těší široké popularitě. Agresivní chování Ruska přitom silně znepokojuje nejen Polsko či Pobaltí, ale i Skandinávii a další evropské země. 

3. Autokracie

Putin si to pojistil, aby se po krátké přestávce po dvou mandátech mohl vrátit do Kremlu a vládnout Rusku dál. Nechal také prodloužit délku prezidentského mandátu ze čtyř na šest let. V současné době nevylučuje, že se o post hlavy státu bude ucházet znovu v roce 2018. A pokud vyhraje, počtem let strávených v čele země může předčít i rekordmany Leonida Brežněva a Stalina.

4. Kult osobnosti

Dobře, sice nejde o kult osobnosti v tom nejpřísnějším smylu, musíte mít ale na paměti, jaké šrámy zanechalo na sebevědomí Rusů deset let ponižující vlády věčně podnapilého Jelcina. Putin vrátil Rusům pocit machistické sebedůvěry. A jeho pečlivě pěstěná image ruského Chucka Norrise je stále v kurzu. 

5. To je ekonomika, durak!

Po příchodu k moci Putin neměl jednoznačnou a dalekosáhlou ekonomickou koncepci. Snížil daně, aby pomohl podnikání, ale zároveň znovuznárodnil klíčové ekonomické segmenty. Růst cen ropy přinesl Rusům éru ekonomického růstu. Jenže diverzifikace ekonomiky a modernizace průmyslu pokročila jen málo, což by se Putinovi mohlo v budoucnu vymstít zvlášť s ohledem na nedávný drastický propad cen surovin.

6. Demografický růst

Když se Putin nastěhoval do Kremlu, Rusko se potýkalo s dramatickým úbytkem obyvatel. V roce 2010 se situace obrátila a Rusů začalo přibývat. Putin přišel s celkem mohutnou podporou rodiny a propagací rodinných hodnot. Za pozitivní trend ale Rusko vděčí především zlepšení ekonomické situace.

7. Otočka asijským směrem

Po rozpadu Sovětského svazu a za vlády Jelcina to vypadalo, že se z Ruska stane vazal Západu, který si připisoval vítězství ve studené válce. Ještě na počátku Putinovy vlády Rusové přešlapovali, kterým směrem se vydají, na západ či na východ. Jednali s Evropskou unií, ale zároveň důrazně pošilhávali po Asii. Silné ochlazení vztahů s Evropou jen uspíšilo Putinovu otočku asijským směrem.

8. Hon na čarodějnice

Jiné názory se v Putinském Rusku nikdy příliš netolerovaly, po "ruském jaru" na přelomu 2011 až 2012 však přituhlo a situace se prudce zhoršila. Opozice tam v současné době prakticky neexistuje. Dokonce i internet už není takovou oázou svobody, jakou pro Rusy býval ještě před několika lety.

9. Moralistická vize

Během třetího Putinova mandátu Rusko přijalo řadu zákonů inspirovaných jeho představou Ruska jako citadely tradicionalistické morálky.

10. Multipolární svět?

Pokud sympatizujete se zahraniční politikou Putina, pak si budete myslet, že Putin spolu s Čínou vzdoruje západní hegemonii a slouží jako protiváha expanzivní moci Spojených států. Jestliže Jelcina měly Spojené státy v Kapse, Putin je složil na lopatky. Šéf Kremlu teď navíc může tvrdit, že dějiny ukázaly, nakolik měl pravdu, když neschvaloval americké tažení v Iráku a Afghánistánu. Jeho postoj k Sýrii a podpora Bašára Asada ovšem vyvolává velkou kritiku. Ne ve všem přitom Putin oponuje Západu. Rusko například pomohlo rozjet dialog s Íránem o jeho jaderném programu.

11. Londongrad

Za Putinovy vlády tradičně napjaté rusko-britské vztahy dosáhly absurdní podoby – zatímco na oficiální úrovni jsou kontakty silně problematické, Británii ale zároveň zaplavili Rusové, kteří se rozhodli přestěhovat na Západ ať už z ekonomických, či politických důvodů. Londýn se těší znančné popularitě jak mezi ruskými oligarchy, tak i disidenty.

12. Návrat sportovní prestiže

Zimní olympiáda v Soči se pro Putina stala jedním z nejzásadnějších vrcholů jeho vlády. V Soči se pak také prohnali piloti formule 1 a v roce 2018 Rusko bude hostit fotbalové mistrovství světa. Temnou stránkou sportovního vzestupu je ale další prohlubování korupce, která se přiživuje na stavbách nového sportovního zázemí.

13. Korupce

Putinovi se podařilo překonat divoká 90. léta vymahačů a mafiánských válek. I přes oficiální vládní pokusy o boj s korupcí, Putinské Rusko se s ní stále nedokázalo vypořádat. V žebříčku Transparency International za loňský rok Rusko obsadilo 136. příčku, o kterou se podělilo s Nigérií. Příliš jasno také není ani v otázce Putinova majetku. Oficiálně toho příliš nevlastní, o Putinovi se však zároveň mluví jako o nejbohatším Rusovi.

14. Armáda

Putin zdědil armádu v rozkladu a tak se pustil do její renovace. Reorganizace a zvýšení armádních výdajů sice už nese své ovoce, řadu nejnovějších kousků techniky ale armáda stále ještě nedostala do výzbroje.

15. Novodobá propaganda

Když si pustíte ruskou státní televizi, budete překvapeni profesionální úrovní a mírou objektivity, která je však jen zdánlivá. V reportážích o Spojených státech či Ukrajině sice neuslyšíte nic ze sovětské propagandistické rétoriky, výběrem záběrů a složením zpráv, popřípadě programovou skladbou televizních stanic, se však současná ruská propaganda řadí mezi nejpropracovanější na světě.