Pryč jsou doby, kdy o výběru školy rozhodovala jen vzdálenost od bydliště. Čím dál víc rodičů vybírá pro své potomky školu také podle kvality nabízené výuky. U dobrých škol se nenechají odradit ani tím, že nejsou zadarmo.

Ze současných 4100 základních škol tvoří soukromé a církevní školy zhruba pět procent a navštěvuje je zhruba 16 tisíc žáků, což nejsou nijak závratná čísla. V posledních šesti letech se ovšem počet soukromých základních škol v Česku zdvojnásobil. Veřejné školství sice dál drží monopol na základní vzdělání, pokud se stávající trend udrží, postupně by mohl ze svých pozic ustoupit. 

"Je to fenomén posledních let. Rodiče mají zájem o jiný typ vzdělávání. Vznikají rodičovské školy, máme domácí učení a ten trend bude pokračovat do nasycení trhu," říká Lucie Kubínová, ředitelka soukromé mateřské školy ve Zdibech u Prahy. Své zkušenosti z vedení česko-anglické Montessori školky chce uplatnit i na základní škole, kterou se chystá otevřít příští rok.

"Založení soukromé základní školy samozřejmě není nic jednoduchého. Především na to musí mít člověk odvahu a s trochou nadsázky být i trochu blázen. Vyřešit musí i umístění školy, což je zejména v Praze problém. A v neposlední řadě je to otázka peněz," dodává.

Bez peněz není kvalita

Kraj ani obec se na soukromých školách finančně nepodílejí. "Obce nejsou zřizovatelem, tím jsem já," vysvětluje Kubínová. "Obec musí dát se vznikem školy souhlas," dodává. Hlavním příjmem soukromých škol je školné, s tím ale souvisí řada problémů. V momentě, kdy je škola zakládána takzvaně na zelené louce, nemáte dopředu žádnou finanční jistotu.

"Pro první rok školy počítám s patnácti žáky, takže to bude drsný rozjezd. Soukromé školy, kde mají 30 žáků, už jsou takříkajíc za vodou. Záleží i na výši školného. Samozřejmě existují školy, kde se platí 15 až 20 tisíc za žáka měsíčně. Ale někde jsou to čtyři tisíce, což vychází tak, aby škola vůbec přežila," popisuje rozdíly Kubínová.

Ředitelka připomíná, že i soukromé školy dostávají od státu příspěvek podle počtu žáků. Ale je samozřejmě nižší, než kolik mají veřejné školy. Soukromé školy mají navíc vyšší náklady i kvůli širší nabídce výuky, než je obvyklé na běžných školách.

Největším lákadlem pro rodiče je podle Kubínové rozšířená nabídka cizích jazyků. "Vidím to na školce, o kterou mají rodiče zájem hlavně kvůli angličtině. Máme i rodilou mluvčí," říká. I proto uvažuje, že její základní škola by mohla být bilingvní.

Alternativní děti problémy nemají

Soukromou školu nevnímá jako byznys, ale jako možnost, jak nabídnout Montessori metodu i na základních školách. "Montessori školy nemusejí být jen soukromé, existuje řada státních. Ale nejsou bilingvní a celkově jich je málo. Potom je těžké tam svoje děti dostat," vysvětluje.

Montessori školy zažívají v posledních dvou letech nebývalý rozkvět. Vznikají nejen v Praze, ale i v malých obcích. Souvisí to mimo jiné také s tím, že rodiče nechtějí své děti dorůstající z z Montessori školek dávat do "standardních škol". Alternativní typ výuky nabízejí také i Waldorf, Daltonský plán, nebo i lesní školy a školky.

"Samozřejmě, že i když je výuka odlišná, musíme dodržovat ve škole i ve školce rámcový vzdělávací program a školská zákon," upozorňuje Kubínová. Zároveň ale nevnímá základní školu jako ochranu dětí zvyklých na alternativnější výuku před běžnými školami. "Sice nemám zpětnou vazbu od dětí z naší školky, které nastoupily na základní školy, protože letos jsme je do škol vypustili poprvé, ale slyšela jsem, že děti z Montessori školek mohou mít problém s respektováním nějaké autority. Z vlastní zkušenosti ale takové případy neznám," dodává.

Přechod od první myšlenky k její realizaci a tedy založení nové soukromé školy vyžaduje podle Kubínové alespoň rok a půl. Zná však i případy, kdy byly nové školy založené rychleji a fungují v podstatě za pochodu. 

Otázkou pak ale je, zda pak skutečně dokážou poskytnout kvalitní vzdělání. To už si však musí kontrolovat sami rodiče. Je to jako s každou jinou službou, kterou si člověk kupuje - nakolik je kvalitní a zda odpovídá své ceně, si musí hlídat každý sám.