Funkcionář, který se proslavil za normalizace, se rozepsal o vpádu vojsk Varšavské smlouvy. Štěpán tento okamžik národních dějin hodnotí jako dvojznačný. Nemělo prý samozřejmě smysl zkoušet bojovat, když se stejně nedalo vyhrát. „Na druhou stranu se Československo znovu, stejně jako v jiných osudových chvílích, zachovalo jako velký srab a sráč,“ píše někdejší člen ÚV KSČ.

Komunismus, po jehož návratu se zde občas volá, podle něj vrátit nelze, protože zde nikdy nebyl. „Řekněme, že jsme měli pouze první fázi socialismu,“ myslí si. Jinak se prý ale vždy smál, když mu někteří lidé tvrdili, že třeba škodovka je lepší než Mercedes. „Viděl jsem, že z nich jak sláma z bot kouká ideová povinnost. Mercedes je vždycky lepší než škodovka, už z technologické podstaty,“ píše se v memoárech.

Nešetří ani své stranické kolegy, ale na druhou stranu dementuje fámu o údajném poměru premiéra Lubomíra Štrougala se zpěvačkou Helenou Vondráčkovou. „Tahle fáma asi vznikla tím, že se o ní nesmělo mluvit, takže nakonec o tom mluvili úplně všichni,“ myslí si někdejší pražský partajní tajemník. Podle něj vše vzniklo díky podobě Vondráčkové se Štrougalovou dcerou. „Někdo je viděl na hokeji a už to jelo,“ myslí si Štěpán. I jeho žena prý na tento drb nalétla.

Došlo i na režimní umělce, z nichž podle Štěpána větší část byla odpovědná. „I takový Karel Gott přistupoval k věcem poctivě a není mi známo, že by on, Věra Špinarová nebo Marie Rottrová zpívali nějaké protestsongy,“ vzpomíná Štěpán. Většina umělců si podle něj uvědomovala, že žijí a působí v této zemi, a kdyby odešli na západ, tak by po nich s několika málo výjimkami neštěkl ani pes.