Při sledování dění kolem sociální demokracie v poslední době se nelze ubránit silným rozpakům. Ostravskou ČSSD otřásají spory. Nejprve byl loni v listopadu odvolán její předseda Lumír Palyza a dalších osm členů okresního výkonného výboru. Za akcí tehdy stál poslanec a bývalý šéf ostravské sociální demokracie spojený s hromadným vylučováním straníků Adam Rykala. V lednu do záležitosti vstoupilo politické grémium ČSSD a výsledky konference, na které byl Palyza odvolán, zrušilo.

V médiích se následně objevila zpráva o schizmatu s tím, že ti, kteří Palyzu svrhli, odmítají respektovat rozhodnutí grémia a v mezičase jako novou předsedkyni ostravské ČSSD zvolili Janu Vajdíkovou, takže sociální demokracie v Ostravě má dva šéfy, respektive šéfa a šéfka.

Konflikt v ostravské ČSSD trvá a patrně ho rozsekne až další okresní konference naplánovaná na únor. Za pozornost však stojí skutečnost, že v tomto případě nezůstaly stranou ústřední orgány, které zasáhly do dění v ostravské sociální demokracii.

Důležité je zmínit, že se tak stalo na popud předsedy ČSSD v Moravskoslezském kraji a bývalého hejtmana Miroslava Nováka, který po odvolání Palyzy okresní konferenci opustil a na její průběh podal stížnost. Nejde ovšem o jediný případ z poslední doby, kdy vedení strany zasáhlo do situace v regionech.

Seshora sestavené kandidátky  

Server Ihned.cz přinesl zprávu o tom, že liberečtí sociální demokraté chtěli do čela kandidátky pro volby do Poslanecké sněmovny nasadit bývalého předsedu ČSSD Jiřího Paroubka. Vedení strany však dalo najevo, že pokud by se tak stalo, bývalý premiér by byl z kandidátní listiny bez milosti vyškrtnut a místo něj by byla nasazena ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová.

Tato informace se dobře doplňuje s tím, co Bohuslav Sobotka uvedl pro ČTK. Sociální demokraté podle něj nebudou mít problém s hledáním lídrů pro sněmovní volby. Předseda vlády rovněž dodal, že strana by měla uvažovat také o tom, že do čela kandidátek postaví sociálně demokratické ministry.

Tomu jdou naproti i volební řády pro volby do sněmovny, které v prosinci schválil Ústřední výkonný výbor ČSSD. Předsednictvo tak může na návrh politického grémia provést změny v návrhu kandidátní listiny, kterou sestavil krajský výkonný výbor. Teprve poté je kandidátka předložena všem členům sociální demokracie v kraji, kteří o ní v přímém hlasování rozhodnou.

Deník Právo psal v minulosti o tom, že předsednictvo nejprve řády nechtělo projednat. Také se spekulovalo o tom, že Sobotka provedl změnu na postu ministra pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu a ministra zdravotnictví právě výměnou za podporu pro nové volební řády, které nakonec schválené byly a vedení strany umožňují více zasahovat do podoby kandidátek.

Promarněné primárky 

Při bližším pohledu na sociálnědemokratické organizace v jednotlivých krajích se předsedovi Sobotkovi nelze divit, že chce mít větší kontrolu nad sestavováním kandidátek pro letošní volby, které jsou pro ČSSD stěžejní. Osoby na předních příčkách kandidátek významně ovlivní to, jak strana dopadne ve volbách. Navíc z hlediska dalšího fungování sociální demokracie bude klíčové, kdo stranu v následujícím období zastupuje v dolní komoře.

Je docela možné, že se ČSSD ocitne v opozici. Nakolik kvalitní její poslanci a poslankyně budou, rozhodne o dalším vývoji postavení sociální demokracie ve sněmovně i celé společnosti. Pokud budou slabí a nevýrazní, bude pokračovat současný propad sociálnědemokratických preferencí. Ačkoli lze postup vedení ČSSD a Bohuslava Sobotky chápat, je dokladem toho, že jejich pozice je slabá a jejich počínání nedůsledné.

V loňském roce před krajskými volbami poprvé rozhodovali o konečné podobě kandidátních listin všichni členové sociální demokracie v primárkách. Změnit pořadí na kandidátkách ale bylo tak obtížné, že s výjimkou právě Libereckého kraje (pokud vynecháme kraj Zlínský, kde jako jednička kandidátky neprošla Alena Gajdůšková) kandidátní listiny zůstaly v nezměněné podobě.

V Libereckém kraji se to sice podařilo, desítky straníků si však stěžovaly, že hlasování bylo zmanipulované. Byla mezi nimi i starostka České Lípy Romana Žatecká, která později v krajských volbách díky preferenčním hlasům poskočila z nevolitelného místa a do krajského zastupitelstva se dostala.   

Jiný kraj, jiný přístup 

Vedení strany si tehdy ani náznakem nepočínalo tak aktivně jako nyní v případě ostravské kauzy. Miroslav Novák má zřejmě větší páky než ti, kteří si na porušení pravidel stěžovali v Libereckém kraji. Není od věci zmínit, že se na Ostravsku proslýchá, že Novákův rival Adam Rykala má blízko k Jeronýmu Tejcovi.

Spor v ostravské ČSSD je tak možné vnímat i jako souboj o to, zda získají navrch lidé, kteří podporují spíše Tejce, a nebo Sobotku. To je významné i z hlediska blížícího se sjezdu a toho, zda se na pozici 1. místopředsedy udrží Milan Chovanec, jehož podporuje právě Sobotka, a nebo ho porazí Tejc, který by rád zaujal jeho místo.

Ani v případě primárek, které byly zavedené v podobě nedovolující členům strany o kandidátních listinách skutečně rozhodovat, ani v případě reakcí na stížnosti ohledně porušení stanov, si vedení strany nepočínalo důsledně. Problémy ale nemizí, sčítají se a ČSSD je pouze tlačí před sebou, aby se na ni dříve či později vyvalily.

Situace v ostravské, ale také liberecké sociální demokracii je toho důkazem. Potíže zde přetrvávají. V Liberci se hovoří o opětovném vlivu trestně stíhaného bývalého předsedy krajské ČSSD Roberta Duška a preference sociální demokracie v obou krajích se dramaticky propadly. 

Sobotkovi už bohužel nezbývá čas ani síly na významnější zásah do poměrů v jednotlivých okresních a krajských organizacích. Jediné, co dnes lze, je držet stranu pokud možno pohromadě, setrvat na pozici předsedy a pohlídat si, aby na čele kandidátek byli schopní a důvěryhodní kandidáti, případně připravit vhodné podmínky pro někoho, kdo by, pokud to bude nutné, po Sobotkovi převzal post předsedy.

Před volbami do sněmovny zkrátka není vůle šťourat v tom, v jakém stavu je sociální demokracie v jednotlivých krajích. Při pohledu do útrob strany se zdá, že nějaká významnější změna k lepšímu není na obzoru a jedinou možností je kombinace lavírování, taktizování a slabosti, kterou předvádí Bohuslav Sobotka. Existuje šance, že říjnové volby přinesou katarzi a spustí hlubší změny. Nic takového se ovšem stát nemusí a pojede se dál s cílem udržet si alespoň nějaké to procento, byť jednociferné.