Richard III. vešel do dějin jako krutovládce, který neváhal zavraždit své dva malé synovce, aby se dostal k moci. Jeho přímý podíl na jejich smrti se však nikdy nepodařilo prokázat.

Obviňován z ní byl mimochodem i Richardův nástupce Jindřich VII. Jako fyzicky i morálně zdevastovaného člověka Richarda vylíčil ve své slavné hře i Shakespeare, který však podle novějších výzkumů nečerpal při psaní své hry z historicky spolehlivých pramenů.

Celkem fyzicky zdatného panovníka vylíčil jako napůl chromého hrbáče a nenechal nit suchou ani na jeho charakteru. Rozporuplný monarcha byl posledním anglickým králem, který padl v bitvě.

 Pohřbili jej narychlo bez rakve v dávno pobořeném klášteře a jeho kostra se našla až v roce 2012 náhodou pod parkovištěm v Leicesteru.

Vodítkem pro určení totožnosti byla skolióza, tedy pokřivení páteře a že se jedná skutečně o Richarda III. potvrdila analýza DNA. Dnes je král pohřben v leicesterské katedrále.