Pernštejnské pivo a párky s hořčicí. Vypadá to, že lidem na mítinku Hnutí ANO v Pardubicích chutná. Prostor před Zelenou branou v centru krajského města není velký, a i když tu nejsou žádné davy, prostranství působí zaplněně.

Korespondent švýcarského veřejnoprávního rozhlasu o sobě dává vědět spolupracovnici Andreje Babiše a řadí se do fronty. Novinář nepřijel pro Babišovu knížku, ani pro společnou fotku s českým kandidátem na premiéra.

Chce rozhovor, a to nejlépe dlouhý. Potenciální voliči ale mají přednost. A tak Babiš podepisuje, potřásá rukama, a nakonec si bere mikrofon a zhruba deset minut mluví k přítomným.

Mezi tradiční povzdechy nad únavou z politiky a kritiku ostatních konkurentů však pohotově zahrne i mediální návštěvu ze Švýcarska, která ho právě sleduje odněkud z publika.

Babiš dává švýcarský model přímé demokracie za vzor Česku. Vedle předsedy přikyvuje lídr krajské kandidátky v Pardubickém kraji Martin Kolovratník. Jeho billboardy visí všude po městě se sloganem "Silnice jako v Německu, vlaky jako ve Švýcarsku".

"Čapák" nebo Storchennest 

Stejný mítink vybral i další zahraniční zpravodaj. Reportér týdeníku Der Spiegel ve flanelové košili vypadá jako jeden z místních, co si přišel pro autogram. Když na něj ale konečně přijde řada, dávají se švýcarským kolegou Babišovi mnohem dotěrnější otázky než příznivci ANO.

Co vaše spolupráce s StB? A co kauza "Storchennest" (Čapí hnízdo)? Byl byste premiérem i kdyby vás odsoudili? Jako vlastník médií, podnikatel a politik, jste ve střetu zájmů…

Otázky prší dlouhých třicet minut. Babiš na všechny odpovídá plynnou němčinou s výrazným českým akcentem a přitom podepisuje lidem své knihy. "Nejsem žádný Berlusconi, nevlastním televizi," odpovídá šéf ANO a svoji pozornost dál dělí mezi reportéry a zájemce o autogram.

Mezi řečí zmíní, že "je absolutně vyloučené, aby ho někdo uplatil" a že "peníze pro něj vůbec nic neznamenají", podtrhne svoje přátelství s pravděpodobným příštím rakouským kancléřem, o generaci mladším Sebastianem Kurzem (už se prý potkali dvakrát), vysvětlí, že "Evropa je super projekt", včetně schengenského prostoru bez hranic, ale že si pro Česko nepřeje další integraci.

To, že právě Schengen je ikonickým projevem hlubší evropské integrace, není jediný Babišův protimluv, který během rozhovoru padne. Babiš také tvrdí, že "není přítelem Ruska". Dalšímu novináři, který se představí jako "reportér z Ukrajiny", na otázku, co si myslí o protiruských sankcích, odpoví, že sankce mají nulový efekt a že by k dodržování mírových dohod z Minsku měla Rusko přinutit "evropská diplomacie".

Zahraničním novinářům šéf ANO sdělí taky to, jak moc je politika namáhavá a špinavá. A jak "už tisíckrát litoval, že do ní šel".

Na otázku proč v ní tedy zůstává, mávne rukou k okolostojícím lidem a řekne: "Protože oni mě potřebují." Babiš je podle svých slov také jediný český politik od dob podnikatele Jana Antonína Bati, který svou vizi pro Česko sepsal na papíře.

Během mítinku ale také několikrát zmíní, že na jeho knize "O čem sním, když náhodou spím", pracovalo 150 lidí.

Četli jste ten komiks?

Babiš má – jak říká – také vizi pro Evropu. Spočívá v důsledné ochraně vnějších hranic Evropské unie. Německému a švýcarskému reportérovi to vysvětlí příměrem: "Znáte Asterixe a Obelixe?"

Hrdinové francouzského komiksu totiž bydleli ve vesnici obehnané vysokým plotem z masivních dřevěných kůlů. Evropa by prý měla být jako tahle galská dědina. Jenže není. Proč Evropa nebojuje proti pašerákům lidí, ptá se?

Komunismus byl podle Babiše zkrátka jiný režim, během kterého on sám "nebyl žádný Havel". Svůj morální profil vylepšuje Babiš zmínkou o tom, že má "největší nadaci" (Nadace Agrofert, pozn. red.).

Při podpisu další knihy se zamyslí: "Srdíčko dával Havel, já dám smajlík," a pokračuje ve dvojboji interview-autogramiáda.

Babiš se při rozhovoru vysmívá médiím, která ho prezentují jako ohrožení demokracie, a švýcarského korespondenta s jeho otázkami označí za "ztracený případ". "Napište, co chcete. Opište to, co píšou zkorumpovaná česká média. Mně je to fuk." Dobrá nálada ho neopustí až do konce rozhovoru, který po půl hodině sám ukončí.

Show pak pokračuje v kulturním centru opodál, kde v roli "nahrávače" Babišovi sekunduje moderátor Aleš Juchelka. V diskusi na pódiu nejdřív v pár větách proberou všechny aktuální Babišovy kauzy, a pak už se věnují "lehčím" tématům včetně drahého másla nebo Babišovy rodiny.

Ministři jako neposlušní žáci

Švýcarský a německý novinář si mezitím pořizují anketu s lidmi. Babišovy kritiky za celý půlden potkali asi tak dva. Ostatní jim vysvětlují, jak Andrej Babiš reprezentuje změnu, kterou česká politika potřebuje, a jak ho ostatní politici jenom pomlouvají.

Oba zpravodajové nejsou jediní ze zahraničních médií, kdo si přijel udělat do Česka obrázek o Babišovi na základě vlastní zkušenosti. V podobném duchu vedl Babiš v Praze nedávno i rozhovor s rakouským veřejnoprávním rozhlasem ORF.

Premiérovi Bohuslavu Sobotkovi v něm vyčetl třeba nekompetentní řízení vlády. Ostatně i na mítinku v Pardubicích se do zahraničních mikrofonů nahlas divil, "jak se dá řídit kabinet, když si Zaorálek během vládních zasedání čte Financial Times" a "ostatní ministři jsou na Twitteru".

Sobotku zkritizoval za to, že neumí cizí jazyky, a naopak se pochlubil svojí francouzštinou. Pokud jde o jeho vlastní příští politickou kariéru, i do německého diktafonu zopakoval, že "zůstane maximálně čtyři roky". Jaký obrázek si tedy cizí média z Česka odvážejí? A jaké titulky můžou jejich výstupy nakonec mít?

Třeba – předpokládaný vítěz voleb v Česku je neuplatitelný superman, který jako jediný udrží opratě v rukou, protože všichni ostatní jsou neschopní? Který chodí na mítinky ve svetru, a chlubí se, že je normální člověk a žádný oligarcha. A který do pár let zařídí "silnice jako v Německu" a "vlaky jako ve Švýcarsku".

Když zpravodaj švýcarského rozhlasu opouští Pardubice, je na něm vidět, že pár hodin s Babišem a jeho voliči byl silný zážitek. "Hodně jsem toho dnes pochopil", říká poněkud dvojsmyslně.

Napsal Vojtěch Berger pro Ústav nezávislé žurnalistiky