Rodiče mohou zkusit se svými malými lezci stoupajícími po provazové pavučině udržet krok, ale riskují, že uvíznou v některém příliš těsném oku sítě. Výstup na Triitopii vypadá riskantně – a právě o to jde.

Tato šplhací věž postavená v roce 2018 v berlínském Parku Ludwiga Lessera je symbolem trendu, který v Německu sílí v posledních pěti letech. Stále více pedagogů, výrobců a urbanistů tvrdí, že dětská hřiště musí přestat usilovat o absolutní bezpečnost a místo toho vytvářet náročné mikrosvěty, které děti učí zvládat obtížné situace – byť za cenu občasné zlomené kosti.

Umožní přijít do styku s rizikem

„Dětská hřiště jsou ostrůvky volného pohybu v nebezpečném motorizovaném prostředí,“ říká profesor Rolf Schwarz z Pedagogické univerzity v Karlsruhe, který působí jako poradce městských rad a projektantů dětských hřišť. „Pokud chceme, aby byly děti připravené na riziko, musíme jim umožnit, aby s ním přišly do styku,“ dodává.

S tím souhlasí i pojišťovny. Například studie z roku 2004 zjistila, že u dětí, které si v raném věku zlepšily své pohybové dovednosti na dětských hřištích, je ve vyšším věku menší pravděpodobnost úrazu. Vzhledem k tomu, že mladí lidé tráví stále více času doma, vyzvalo v loňském roce sdružení úrazových pojišťoven v Německu k většímu počtu dětských hřišť, která by děti učila rozvíjet jejich schopnost čelit riziku.

Jak by taková hřiště mohla vypadat, naznačuje obchodní veletrh volnočasových a sportovních zařízení, který se koná tento týden v Kolíně nad Rýnem. Výrobce lezecké věže Triitopia, společnost Berliner Seilfabrik, tu představí svou novou sedmimetrovou „DNA věž“ a desetimetrovou „Tower4“ s kovovou skluzavkou, po které mohou úspěšní lezci sjet dolů.

Vysoké, vratké, bez zábradlí i záchranných sítí

„Naše konstrukce v posledních letech výrazně narostly do výšky,“ říká spoluředitel David Köhler, jehož firma vyrábí lanové konstrukce dětských hřišť již od 70. let minulého století. „Děti se zpočátku mohou cítit nejistě, když poprvé lezou po našich sítích, ale ve skutečnosti právě díky tomu jsou naše konstrukce ještě bezpečnější. Protože když se cítíte nejistě, jste také mimořádně opatrní,“ říká.

„Svatá trojice dětských hřišť - klasická houpačka, vahadlová houpačka a skluzavka - je na ústupu,“ říká Steffen Strasser ze společnosti Playparc, jednoho z asi 60 německých výrobců, kteří dodávají vybavení nejen na přibližně 120 tisíc dětských hřišť v zemi, ale vyvážejí je do celého světa.

V Kolíně nad Rýnem představí společnost Playparc svou řadu plošin Etolis se závěsnými mosty, které jsou záměrně vratké, vybavené minimálním zábradlím a bez bezpečnostní sítě. „Moderní dětská hřiště zkoumají hranice toho, co je v rámci předpisů přípustné,“ uvedl Strasser.

„Když navrhujeme nové konstrukce dětských hřišť, snažíme se do nich zabudovat výzvy: například překážku, kterou se dítěti nemusí podařit překonat na prvních devět pokusů, ale na desátý pokus se mu to povede. Naším cílem je umožnit co největší volnost a zároveň zaručit co největší míru bezpečnosti – ale nesnažíme se vyhnout všem možným zlomeninám nohou,“ dodal Strasser.