Ve 3:00 se hodiny posunou zpátky na 2:00, noc bude o hodinu delší. Standardní (astronomický, pásmový) čas bude platit následujících pět měsíců, do poslední březnové neděle příštího roku. Potom se budeme posouvat o hodinu dopředu.

Tento režim, ve kterém se střídá letní a standardní čas, je řízená manipulace. Leckterý člověk si může připadat jako slepice ve velkochovu, které je osvětlením prodlužován den - a pak zase zkracován.

Co kdybychom si hodili eurem?

Změny času měly v Evropské unii skončit v roce 2019. Neskončily.

Důvod je nasnadě: Evropská unie je kolos, který má kolosální problém dohodnout se na čemkoli.

V roce 2018 uspořádala Evropská komise anketu, v níž se 84 procent účastníků (i většina českých respondentů) vyjádřilo, že jim střídání času vadí a že ho nechtějí. Evropská komise tedy spustila legislativu, na jejímž konci měla být zrušena směrnice o letním času. Jenže narazila.

Mezi státy sice panuje shoda, že by bylo vhodné, aby v Evropě platil jeden čas, který usnadňuje obchod na jednotném trhu. Členské země se ale rozcházejí v názoru na to, jaký čas by to měl být – zda standardní, nebo letní. A tak se pořád posouváme o hodinu zpátky a zase dopředu, ač k tomu nemáme pádný důvod.

Tím původně byla snaha o energetické úspory. Avšak za poslední desítky let se mnohé změnilo. Úsporné LED žárovky vytlačily tradiční edisonky, které svítí, ale také topí. Podíl osvětlení na celkové spotřebě elektřiny v domácnostech výrazně klesl. Zato stouplo množství energie, kterou požírají klimatizace. Vyšší je také spotřeba plynu či teplé vody z ústředního topení k vytápění za sychravých rán na počátku a konci letního času v březnu a říjnu.

Energetické benefity letního času proto mizí. Blíží se nule.

Zato lékaři upozorňují na negativní dopady střídání časů na lidské zdraví. Někteří lidé mají kvůli změně problémy s psychickou i fyzickou výkonností, stěžují si na zhoršení spánku, únavu či nevolnost. Přenastavení vnitřních hodin jim nějakou dobu trvá.

Také vědci z české Akademie věd, kteří se zabývají výzkumem biologických rytmů, vyzývají, aby byl zaveden jeden čas – a to standardní. Argumentují zejména lepší kvalitou spánku a menší zátěží pro srdce.

Shoda na tom, jaký čas ponechat však zatím není na dohled. Obyvatelé jihu chtějí, aby jim zůstal bonus dlouhých světlých večerů v létě, který jim zvyšuje příjmy z turistiky. Jenže vysvětlujte Finům obývajícím oblast blízko polárního kruhu nebo dokonce za ním, proč mají dál vstávat v dubnu do ještě temnější tmy a proč potřebují v letních měsících ještě světlejší večery, když v té době tmu téměř nezažijí.

Rušíme poledne i půlnoc

Nahlíženo ze střední Evropy, Česku by slušel čas standardní středoevropský (SEČ), který je pro zemi v srdci Evropy přirozený.

Když pohlédnete na glóbus, zjistíte, že Česko se rozkládá kolem 15. poledníku východní délky. Po stranách této spojnice pólů je vytyčeno pásmo středoevropského času. Z toho vyplývá, že středoevropský čas je pro území od Ašského výběžku po levý břeh řeky Moravy časem ideálním.

Při standardním času tady platí, že poledne je v polovině dne, slunce svítí v nadhlavníku a půlnoc pak dělí noc na dvě poloviny.

Po sedm měsíců v roce tento přírodní čas v roce neplatí, máme čas o hodinu posunutý dopředu. Rušíme „pravé" poledne i "pravou" půlnoc v Jindřichově Hradci, ve Višňové, Horní Suché, Českém Dubu, Pístech, Jeníkově, Pacově, Dolní Radouni a v dalších českých obcích, které patnáctý poledník protíná.

Copak to není trestuhodné?