Gravitace není tím, čím jsme si mysleli. Podle nové šokující studie se celý vesmír chová jako obří počítač, který komprimuje data a optimalizuje svůj chod. Pokud má vědec pravdu, pak všechno, co známe, může být jen důmyslný program. Ano – možná opravdu žijeme v Matrixu. Představte si, že by gravitace nebyla jen neviditelná síla, která drží naše nohy na zemi. Co když je to algoritmus? Co když se celý vesmír chová jako vysoce inteligentní počítačový program, který se snaží fungovat co nejefektivněji? Přesně to tvrdí Dr. Melvin Vopson, fyzik z britské University of Portsmouth, který nedávno publikoval průlomovou studii v magazínu AIP Advances.

Podle Vopsona je gravitace ve skutečnosti projevem datové komprese. Vesmír podle něj optimalizuje informace stejně, jako to dělají počítače při ukládání souborů – a tahle optimalizace se projevuje jako gravitační přitažlivost. „Gravitace není jen tah. Je to způsob, jak vesmír zůstává uspořádaný,“ říká Vopson. „Je jednodušší spočítat vlastnosti jednoho velkého objektu než několika menších – a tak se objekty přitahují a slučují.“

Tato teorie vychází z informační teorie a pojmu informační entropie – tedy toho, kolik informací se nachází v určitém systému. Vopson tvrdí, že vesmír neustále pracuje na tom, aby snižoval tuto entropii, tedy chaos. Jinými slovy: gravitace je formou úklidu. Tahle myšlenka se na první pohled může zdát šílená. Jenže Vopson upozorňuje, že podobné procesy vidíme všude – v přírodě, biologii, matematice i digitálních technologiích. Už v roce 2023 napsal v článku pro The Conversation, že simulovaný vesmír by nutně potřeboval systémy pro kompresi dat a úsporu energie – a přesně to pozorujeme. Galaxie, které se formují do pravidelných tvarů. DNA, která ukládá informace co nejefektivnějším způsobem. Matematické symetrie, které se opakují napříč měřítky. To všechno by mohly být známky toho, že naše realita je výpočetní program. Napsaný kdesi mimo náš prostor a čas.

Vopson není jediný, kdo tuhle možnost připouští. Myšlenka simulované reality se objevuje v seriózní vědě čím dál častěji. Astrofyzik Neil deGrasse Tyson kdysi odhadl, že šance, že žijeme ve „skutečné“ realitě, je možná menší než 50 %. Slavný podnikatel Elon Musk to řekl ještě radikálněji: „Šance, že nežijeme v simulaci, je jedna k miliardě.“ Ale Vopson dává této teorii konkrétní podobu. Pokud má pravdu, pak gravitace, která nás denně ovlivňuje, není ničím víc než výpočetní zkratkou – nástrojem, jak programátor šetří výkon a místo. Představme si na chvíli, že Vopsonova teorie je správná. Znamenalo by to, že naše životy, naše vzpomínky i celý vesmír jsou jen částí obřího softwaru. Nejsme stvořeni z atomů, ale z jedniček a nul. Fyzikální zákony by byly pouhým kódem. A někde „tam venku“ by mohl existovat tvůrce – nebo možná jen další program, který nás řídí.

A tak se ptáme: Co když… nežijeme v realitě, ale v dokonale navrženém programu? A co když ten, kdo tenhle program napsal, teď právě sleduje, jak tohle čtete?