Když v současné době vejdete do knihkupectví, do očí vás nejspíš okamžitě udeří kuchařky. Spousta kuchařek a návodů na to, co (ne)jíst. Ostatně jen během letošního podzimu vyšlo hned několik velice očekávaných titulů. Kuchařka ze Svatojánu Evy Francové je například čistě vegetariánská, kolekce receptů Kitchenette další populární foodblogerky Markéty Pavleje nabízí i recepty, které lze označit za spíše exotického rázu. Populární je i Menu podle Koko a Snadno a rychle s vámi zas uvaří Roman Vaněk.

Knižního výstupu se dočkala i relativně čerstvá hvězda TV vaření "domácí kuchařka" Karolína Kamberská, ovšem doslova poprask vzbudila kontroverzní kolekce receptů zaštítěná jménem Ládi Hrušky. Mistr kuchař televize Nova dlouhé měsíce dráždil z televizních obrazovek žaludky, bránice a leckomu i nervy svými kuřecími kůžičkami a smažákem z mikrovlnky.

Jeho tištěná kuchařka se okamžitě stala monstrózním hitem. Byť (nebo právě proto, že) jeho kulinářské postupy v podstatě popírají to, o co se snaží mnozí populární foodblogeři - kvalitní suroviny s přesahem do zdravé stravy.

Fenomén vaření má prostě své nebe i peklo. Vaření za málo peněz přitom není cizí ani jiným kuchařům a kuchařkám (za příklad slouží například experimentátorka ze Svatojánu). Jenže kuchař z Novy má minimálně dvě specifika, která mu zajistila úspěch. Jednak "nenutí" fanoušky hledat potraviny a postupy, které v jejich jídelníčku nemají místo. Za druhé pak někdejší "potravinový inspektor" odstartoval svou kuchařskou kariéru v rámci zpravodajství, což je mírně řečeno velice neobvyklé, ale zřejmě efektivní.

Vařit je sexy

Právě v televizních pořadech zaměřených na kulinářství lze krásně ukázat, že záliba v jídle není jen o jídle, ale i o příbězích, nejrůznějších inovacích a v neposlední řadě i o módě. Kuchaři tak patří mezi celebrity stejného kalibru, jako filmové a hudební hvězdy, a jakýkoli jejich nový počin bývá očekáván s velkým napětím. 

Jamie Oliver v televizi začínal jako mladý kluk, který vylepšoval nepříliš dobrou pověst britské kuchyně - učil Brity vařit z kvalitních surovin a školáky lépe jíst. Moderoval pak i řadu tématických pořadů a účinkoval také v reklamní kampani sítě supermarketů Sainsbury's.

Extra kapitolou je pak kuchařka Nigella Lawson, která posunula požitek z jídla na zcela novou úroveň a vysloužila si přezdívku "královna foodporna". Pohledná padesátnice se záplavou čokoládových kadeří nikdy nezastírala že je nadšenou amatérkou a prezentuje vaření jako činnost, která jí slouží hlavně pro relax a potěšení. K fanouškům se obrací spíš jako rádkyně  - s patřičným půvabem, ať už ochutnává právě připravovaný pokrm, nebo "hříšně" plení lednici. "Muži ji milují, protože by ji chtěli mít, a ženy ji milují, protože by jí chtěly být," napsal o Nigelle kdysi prominentní britský list The Guardian.

Z drsnější strany to vzal Gordon Ramsay, jehož Pekelná kuchyně slavila nevídaný úspěch. V Česku jeho roli postrachu i spásy špatných nebo tápajících restauratérů převzal Zdeněk Pohlreich - pro oba však také platí, že jsou kromě mentorů i uznávanými kuchařskými esy a pro jadrné slovo nejdou ve svých pořadech daleko. Spojuje je navíc roztomilá epizodka seriálu Simpsonovi, kde v originále Ramsay namluvil sám sebe a do češtiny ho daboval právě Pohlreich.

K Nigelle byla před časem přirovnávaná zase Dita P. a v současné době v televizních kuchyních zastupují něžné pohlaví zmíněná Kamberská a Halina Pawlowská. Televizní vaření je prostě něco mezi inspirací, kuchařským manuálem a show, což ještě víc podtrhávají kuchařské soutěže. A pro ty, co televizi příliš nemusí, jsou k dispozici "nekonečná" lákadla virtuálních vod.

Vyfoť tu baštu

Ostatně právě z blogosféry mnozí dnešní autoři kuchařek vzešli. Inspirovat ostatní totiž může v principu skoro každý. Jednoduše řečeno stačí mít dostatek nadšení pro vaření, energii, estetické cítění, nejlépe i schopnost být v něčem originální... a fanoušky. Mnozí současní autoři kuchařských bestsellerů byli zpočátku naprosto neznámí a příznivce nasbírali na blogu nebo na Facebooku. 

Internet v současné době doslova přetéká foodweby - na některých se experimentuje s exotikou, jinde se zase propaguje vegetariánská a raw strava. Dobrým parťákem může být YouTube, ať už se jako kuchář-amatér učíte vykošťovat kuře, nebo jste se rozhodli překvapit přátele pomalu pečenou kachnou nebo dokonale vymazleným domácím sushi.

A jakmile je hotovo, hoďte to na Facebook, Twitter nebo nejlépe na Instagram. Lidé totiž nejen rádi jedí a vaří, ale také se rádi chutnými pokrmy chlubí, ať už je uvařili sami nebo ne. Například Instragram na foodmánii prakticky vyrostl. Fenomén sdílených receptů se stal dokonce předmětem seriózních vědeckých výzkumů.

Pravda, tento trend má své odpůrce jak v řadách veřejnosti, tak i mezi restauratéry, kteří se dělí na dvě skupiny - jedni považují focení pokrmů za skvělou reklamu pro podnik, jiní to odsuzují nebo dokonce i zakazují. 

Samotnou kapitolou je pak právě Instagram. Kromě milovaných a zároveň i nenáviděných fotografických filtrů, které dokážou proměnit i nevzhledné jídlo v dokonalý pokrm, tato aplikace umožňuje díky hashtagům nastavit si upozornění na recepty ze svých oblíbených surovin. Kromě sdílení fotografií tak mlsouni celého světa čerpají z Instagramu inspiraci. 

Vím, co jím?

Přestože to na první pohled vypadá jako povrchní móda, foodmánie má řadu zásadních aspektů. Jedním z nich je návrat k domácímu vaření, který přichází po éře okouzlení z polotovarů a hotových jídel. Kromě toho také sílí trend zdravé stravy a farmářských potravin. 

Na plotnách se místo polévek z bujonů stále častěji objevují "pravé vývary" z masa nebo zeleniny, spíže zase plní buď přímo domácí nebo bio zavařeniny a obchodníci se už příliš nediví, když se je zákazníci ptají na podíl masa v šunce. Nekvalitní či šizené potraviny se zase častěji dostávají pod palbu kritiky.

Na druhou stranu představují gurmáni, nadšení kuchaři a takzvaní foodies samozřejmě i výborný tahák pro reklamu, včetně té nepoctivé - jen si vzpomenout, kde všude člověk zaznamenal na etiketách "tradiční", "pravá", "poctivá" nebo "babiččina" a to dokonce i u výrobků, o jejichž kvalitě buď pochyboval, nebo se přímo neosvědčila. Ale o tom zase někdy příště.