Dánská herečka žijící v Německu založila vlastní produkční společnost, aby mohl film v režii Svenda Gadeho a Heinze Schalla vzniknout. Šlo o svéráznou interpretaci Shakespearova dramatu, v níž Nielsenová hrála princeznu, která se z popudu své matky královny Gertrudy vydává za chlapce, aby se mohla stát dědicem trůnu.

Film měl v Berlíně premiéru 9. února 1921, podle některých údajů to bylo ještě o pět dnů dříve. Byl toho roku nejúspěšnějším filmem v německých kinech a zároveň i prvním německým filmem, který po první světové válce uspěl i ve Spojených státech.

Snímek trvající bezmála dvě a čtvrt hodiny vychází z knihy The Mystery of Hamlet z roku 1881 od amerického shakespearologa Edwarda P. Vininga, který předlohu pro Shakespearova Hamleta viděl ve staré norské legendě z 12. století. Podle ní je Hamlet ve skutečnosti žena, což vysvětluje jeho odtažitý vztah k Ofelii, náklonnost k Horaciovi a vyčítavý a možná až nenávistný postoj k matce Gertrudě. Děj filmu jinak víceméně koresponduje se Shakespearovým Hamletem s drobnými odchylkami: Zavraždění starého krále například neplánuje Claudius sám, ale ve spolupráci s královnou Gertrudou; král se navíc nezjevuje jako duch, nýbrž jen jako hlas ze záhrobí. Nicméně kritici filmu vytýkali především přemíru mezititulků a příliš divadelní ztvárnění.

Hamleta si zahrála i slavná Sarah Bernhardtová

Že si Shakespearova dánského prince zahrála žena, nebylo nic nového - už v roce 1899 ztvárnila Hamleta na jevišti proslulá Sarah Bernhardtová. Nové bylo tentokrát pojetí Hamleta jako převlečené princezny, což Nielsenová podle některých dobových kritik zahrála tak přesvědčivě, že divák zapomněl, že prince představuje dívka.

Za to v neposlední řadě vděčila i svému modernímu krátkému sestřihu, tak zvanému bobu či pážecímu účesu, který proslavila už Coco Chanel nebo americká tanečnice Irene Castleová. Účes na chlapce se i díky Nielsenové stal módním trendem 20. let minulého století a díky své pohodlnosti a praktičnosti také feministickým manifestem.

Dánská hvězda německého němého filmu Asta Nielsenová (1881-1972) natočila přes sedm desítek snímků a patřila k erotickým symbolům a nejlépe placeným herečkám své doby. Nabídky nacistického režimu, aby dále točila filmy v Německu, odmítala. V polovině 30. let se stáhla z očí veřejnosti a vrátila se domů do Dánska.