Ještě před několika lety by si málokdo dokázal představit, že z pavouků skákavek se stanou milovaní domácí mazlíčci. Dnes je ale situace jiná. Tito drobní, zvědaví tvorové si našli cestu do terárií lidí po celém světě – od Ameriky přes Evropu až po Asii. Na sociálních sítích sbírají miliony zhlédnutí, lidé jim říkají „spoods“ a sdílejí videa, kde pavouci naklánějí hlavičky, sledují okolí svýma obrovskýma očima nebo komicky mávají nožičkami. Najednou už nejde o škůdce, ale o mazlíčky, které mnozí přirovnávají ke „kočičkám s osmi nohama“.

Zajímavé je, že velká část jejich chovatelů byli původně arachnofobici. Například Emily Hess, která má na TikToku přes 1,6 milionu sledujících, přiznává, že celý život měla z pavouků hrůzu. Zlom přišel, když si pořídila první skákavku a zjistila, že i pavouk může být roztomilý společník. Podobné příběhy se opakují po celém světě – v Německu, Velké Británii nebo i v České republice. Chov skákavek se stal překvapivým způsobem, jak se lidé zbavují strachu a nacházejí nové hobby.

zdroj: Profimedia.cz

Malí géniové na pavučině

Skákavky nejsou jen „milé na pohled“, ale také překvapivě chytré. Vědci zkoumající jejich chování zjistili, že dokážou plánovat lov, rozlišují počty a mají jedny z nejlepších očí mezi pavouky. Ačkoli jejich mozek není větší než makové semínko, umí se chovat velmi komplexně. Skákavky nespřádají lapací sítě, místo toho aktivně vyhledávají a loví kořist – a dokážou vyskočit až čtyřicetinásobek své délky.

Právě jejich „kočičí“ povaha z nich dělá zábavné společníky. Sledují, hrají si a někdy vypadají, jako by komunikovali se svým chovatelem. I proto si získali popularitu v Evropě, kde se k nim lidé často staví jako k alternativě ke klasickým terarijním zvířatům. V Německu, Polsku nebo Británii už existují celé komunity chovatelů a na specializovaných burzách se objevují vedle gekonů či strašilek.

Jak se o skákavky starat a proč si je lidé zamilovali

Péče o skákavku je relativně jednoduchá a zvládnou ji i začátečníci. Potřebují malé vertikální terárium, vlhký substrát (například kokosovou drť), větvičky či kousky kůry na šplhání a pravidelné rosení. Strava je živá – ovocné mušky, malé cvrčky nebo šváby. Právě požadavek na živou kořist může být pro někoho bariérou, ale jinak jsou skákavky nenáročné. Žijí obvykle jeden až dva roky, a přestože mohou kousnout, stává se to jen vzácně a jejich kousnutí není vážné – spíš připomíná bodnutí včely.

zdroj: Profimedia.cz

Skákavky si lidé pořizují z různých důvodů. Někteří chtějí překonat vlastní strach, jiní hledají drobného a nenáročného mazlíčka. Velkou roli hraje i estetika – existují druhy s nádherným zbarvením, od zářivě oranžové přes sametově černou až po vzácně bílou. Každý pavouk má navíc svou osobitost – jeden je aktivní a neposedný, jiný klidný a „pozorovací typ“. To je důvod, proč si k nim lidé často vytvářejí silný vztah, podobně jako k savčím mazlíčkům.

Ve světě, kde domácí mazlíčci už dávno nejsou jen psi a kočky, našly skákavky překvapivou mezeru. Ať už díky své inteligenci, zvědavosti nebo prostě díky tomu, že jsou zábavné na sledování, si získaly přízeň tisíců chovatelů na všech kontinentech. Z kdysi děsivého tvora se stala drobná hvězda terárií i internetu – a také důkaz, že i pavouk může být něčí nejlepší společník.