Co se dá koupit za 222 milionů eur (5,8 miliardy korun), které minulý týden zaplatil Paris St. Germain (PSG) za vyplacení pětadvacetiletého brazilského útočníka Neymara ze smlouvy s FC Barcelonou? Tak třeba by se za ně dalo postavit 46 škol, přidat 160 korun měsíčně důchodcům, 1500 učitelům, obnovit rozstřílený Mosul, koupit tři boeingy nebo 900 hasičských aut. Anebo týden všem obyvatelům Česka platit slušný oběd.

Zešílel fotbalový svět, nebo fanoušci?

Příběh obyčejného šílenství v praxi: Výše přestupové částky podle podmínek výstupní klauzule jasně ukazuje, že ani v Barceloně nikdo nepočítal s tím, že by někdo mohl tolik vůbec zaplatit. Nikdo netušil, že díky naditým peněženkám katarských šejků může pařížský klub koupit prakticky kohokoliv. Ozývají se hlasy, že fotbalový svět zešílel a že podobné perverzní částky škodí sportu.

Podezření z neuvěřitelného pokrytectví se ale začalo vkrádat nejpozději v okamžiku, kdy začal nad sumou hořekovat José Mourinho z Manchesteru United.

Nebyl to náhodou právě on, kdo držel dosavadní rekord, když zaplatil Juventusu Turín 105 milionů eur za spíše průměrně hrajícího francouzského záložníka Paula Pogbu? A nebyl to opět Mourinho, kdo dal před měsícem 85 milionů eur za belgického útočníka Romelua Lukakua, který – upřímně řečeno – žádnou extra velkou světovou hvězdou není?

I když se běžným smrtelníkům může z uvedených nestydatě vysokých částek zatočit hlava, nejsou to náhodou právě oni, kdo jim vlastně dává zelenou? Nejsou na vině především fotbaloví fanoušci, nebo ještě lépe řečeno fotbaloví konzumenti?

Kdo chodí na stadiony a platí čím dál dražší vstupné? Kdo nelituje částek na to, aby jezdil koukat na zápasy na evropských stadionech? Kdo na tyto stadiony jezdí třeba jen tak na čumendu a koupí si tu aspoň nějaký drobný suvenýr? Kdo nelituje dát tisíce za dres oblíbeného hráče? Kdo sáhne do kapsy kvůli placeným televizním sportovním kanálům, aby mu neunikl ani ten nejnudnější zápas?

Když Neymar v Parku princů poprvé vyběhl na 20 minut na trávník trénovat, přišlo na něj koukat 45 tisíc lidí. O následné rvačce o Neymarovy dresy s jménem a jeho číslem 10 ani nemluvě. Příznivci PSG skoupili všech 10 tisíc dresů, jež byly k dispozici, a nijak je nerozhodila cena 155 eur (čtyři tisíce korun) za kus. Oficiální klubový fanshop na Champs-Elysées v pátek navštívilo rekordních 15 tisíc zákazníků.

Kdo zastaví spirálu astronomických částek?

Nejdražší fotbalista historie podepsal s PSG kontrakt na pět let. Vydělá si 45 milionů eur (1,18 miliardy korun) ročně před zdaněním, což je více než tři miliony korun denně. Neymar ovšem tvrdí, že peníze pro něj nehrály roli.

Francouzi jsou nadšeni a přestup označují za jednu z nejvýznamnějších událostí francouzského fotbalu za posledních třicet let, když v jejich nejvyšší soutěži bude hrát jeden ze tří současných nejlepších fotbalistů světa. V Barceloně, za niž Neymar ve 186 zápasech nastřílel 105 branek, jej naopak označují za zrádce a nevyplatí mu bonus 26 milionů eur, který měl dostat po loňském prodloužení smlouvy do roku 2021.  

Roztáčející se spirála cen fotbalistů se nelíbí mimo jiné trenérovi Arsenu Wengerovi. Kouč Arsenalu vidí problém ve struktuře vlastnictví klubů, které za posledních patnáct let zcela proměnilo fotbal. "Jakmile země vlastní klub, je možné všechno. Je čím dál těžší respektovat finanční fair play, protože existují různé přístupy nebo různé zájmy zemí, aby je takoví hráči reprezentovali," řekl Wenger.

Katar v současnosti čelí kritice dalších arabských států kvůli údajné podpoře terorismu a vyplacení gigantické sumy mohlo být motivováno i snahou ukázat, že země je centrem největšího příběhu v nejsledovanějším sportu na světě.

Zásadní zvrat a začátek konce fotbalu?

Na přestupním trhu panuje nekontrolovatelná situace, oceňování hráčů je nevypočitatelné a zcela nelogické. Je to vlastně tak trochu jako s obrazem od slavného mistra. Tam taky nikdo neví, jaká je jeho hodnota, dokud někdo nesáhne do kapsy a nezaplatí nějakou konkrétní částku.

Podle katarského šéfa pařížského celku Násira Chelajfího ale Neymar drahý není a určitě prý klub vydělá víc, než za něj zaplatil. A možná má pravdu. FC Barcelona například v posledních sedmi letech zvýšila obrat o 70 procent a podobně na tom jsou skoro všechny špičkové evropské kluby. Recept je pokaždé stejný a jednoduchý: Nakoupit nejlepší hráče, zajistit si úspěch, rozšířit tím celosvětový dosah a následně maximalizovat zisk.

Otázka ovšem je, zda Neymarův přestup neznamená zásadní zvrat. Známá pravda zní, že lidé chodí na fotbal především proto, že nevědí, jak to dopadne. To už ale přece téměř neplatí, stejně jako už moc neplatí ani další pravda, že peníze nemohou střílet góly. Těžko si třeba lze představit, že by mistrem Bundesligy mohl být někdo jiný než Bayern a v Lize mistrů jde v podstatě jen o to, který španělský klub se nakonec prosadí. Už se dokonce objevují náznaky, že nadšení fotbalem pomalu slábne.

Takže pokud nám trhají žíly obrovské sumy za přestupy fotbalistů, pomoc je jednoduchá: Nechodit na stadiony, nekupovat dresy ani další suvenýry a nekoukat na televizi, když 22 chlapů honí po trávníku kulatý nesmysl. A když už bez toho nemůžeme být, jít se mrknout na amatérský fotbal. Nikdo tam asi nebude kopat tak dobře jako Neymar, ale tu a tam se nějaká pohledná akce třeba přece jen povede. A hlavně: Nikdo nebude vědět, jak to dopadne.