Není mnoho prostorů, které by podtrhly obsah výstavy tak, jak se podařilo právě u Tvé současné expozice. Jak Tě napadlo uspořádat výstavu v tomto pro tyto účely poměrně netradičním prostoru?

I když už mám za sebou několik výstav nejen u nás, byla pro mě tato událost docela zlomová, a to asi i vzhledem k nedávným okolnostem v mém životě. Výstavu jsem chtěl primárně věnovat svému otci, který zde už není mezi námi. Proto když jsem v observatoři fotil jednu komerční záležitost, bylo mi jasné, že téma STUDIONUDES musí mít výstavu jedině tady, doslova v oblacích, jako by jemu blíž.

Byl jsem rád, že stejný názor měl i jednatel věže a podařilo se nám tak propojit oba zájmy. Skloubili jsme funkčnost prostoru i panoramatický výhled s uměním. Jsem rád, že jsem svou výstavou mohl otevřít galerijní prostor v observatoři žižkovské věže.

Jaké máš tedy další tvůrčí plány?

Stále ještě mě zaměstnává výstava STUDIONUDES, která běží až do poloviny února a vyžaduje mou aktivitu v organizačním a manažerském ohledu. Výstava je prodejní, proto je také nutné komunikovat s případnými zájemci. Než jsem se pustil do realizace výstavy STUDIONUDES, měl jsem delší tvůrčí pauzu a procházel vnitřními i vnějšími transformací. Vlastně se dá říci, že jsem v tu dobu sbíral inspiraci a zaznamenával si své představy. Své vize a sny jsem a skicoval a tento nasbíraný materiál bych rád zúročil. Rok 2014 bude pro moji tvorbu zásadní.

Celé to zní velmi umělecky a vznosně a do toho vpadne slovo „prodejní“. Jak to jde obojí dohromady? Vidíš sám sebe jako uměleckého nebo spíše komerčního fotografa?

Je přirozenou potřebou člověka tvořit a oblasti naplňování této potřeby jsou různé. Říkejme tomu tedy třeba umění. At už je to Vaše umění jakékoliv, zhmotňujete prostřednictvím něj své vize, určitým způsobem Vás tato činnost naplňuje, odpovídá na otázky, vytváří nové otazníky a posouvá vás tedy dál. Děláte, co musíte; projevujete skrze svůj um určité myšlenky, poselství a nápady. Tehdy není otázka peněz rozhodující.

Co se prodeje fotografií týče, začnu u té výstavy. Cena fotografických obrazů je úměrná velikosti a jednomu prodejnímu kusu od originálu 100×100 cm. Fotografie jsou na kapa deskách, mají UV laminací pro stálost pigmentu a jsou v hliníkových rámech. Certifikát autentičnosti je samozřejmostí. Všechny informace jsou v katalogu k výstavě nebo na webových stránkách.  U zakázkové tvorby platí vždy individuální přístup. Nedá se ovšem spoléhat jen na prodej obrazů. Proto samozřejmě fotím také komerční záležitosti a individuální zakázky včetně svateb (smích). Mám radost, když dávám lidem radost.

zdroj: Redakce

Jak ses k fotografii vůbec dostal? Pokud vím, vystudoval jsi školu s technickým zaměřením.

Žádný romantický příběh za tím není. Fotit jsem naplno začal na vysoké škole asi právě kvůli kompenzaci té technické jednostrannosti. I přes technické myšlení mám v sobě dost empatie vnímat realitu kolem sebe. Potřeboval jsem tedy určitým způsobem projevit své vnímání a prožívání okolí a ukázalo se, že fotografie bude zřejmě tím vhodným směrem. Mé první focení aktu probíhalo s velkým respektem a očekáváním.

Profiluješ se jako fotograf aktu. Fotíš výhradně akt? A jaký je Tvůj přístup k němu?

Stejně jako každé lidské umění, i fotografie je cesta. Moje cesta vedla přes krajinky se zvířaty a spadaná jablka v sadech, přes detaily brouků a kytek v trávě, přes industriální téma a experiment až k nahému lidskému tělu.  Tělo pro mě představuje nejdokonalejší umělecké dílo, fascinují mě jeho možnosti, funkčnost i křivky. Nahota je pro mě přirozenou součástí lidského života a při focení v něm rozhodně nehledám podnět sexuální touhy. Cit pro detail a čistotu formy, který jsem zdědil a za dobu své práce s fotkou ještě prohloubil, pak můžu zužitkovat právě při focení uměleckého aktu.

Přesto může být téma nahoty v umění poměrně citlivé téma, a to i v dnešní uvolněné době. Jak tedy oddělit umělecký akt od pornografie, jak zamezit profánnosti v zobrazení aktu?

Ty hranice jsou subjektivní a posouvají se s dobou. Mé fotografie nejsou ani explicitní, ani nemají za cíl účelově a prvoplánově podněcovat sexuální pud. To je úkolem porna. Pak je zde ještě otázka explicitní erotiky a její hodnoty v umělecké tvorbě napříč historií. Jak už jsem řekl, obdivuji tělo a pracuji s ním kompozičně v rámci zařazení do kontextu, kterým je teď hra světla a stínu. Byť se dnešní doba zdá být poměrně uvolněná, lidská nahota a s ní spojená přirozená sexualita byla degradována na konzumní produkt, čímž se vytrácí schopnost přijetí vlastního těla i jeho krás.  

Ano, dnešní uvolněná doba ale také přeje umělcům všeho druhu a při současných možnostech a technologiích může fotit v podstatě každý. Jsi už zkušený fotograf, jak tedy vidíš současný trend na poli fotografie?

Jsme zahlceni obrazovými podněty až na úkor jiných smyslů, fotografii jsme přijali jako etalon zobrazování skutečnosti. Z fotografie se ale v průběhu času stalo umění, které široce zaplňuje galerijní prostory. Fotografie je průhledná, oproti vnímání malby přináší její interpretace odpočinek a svádí k pocitu, že umění je vlastně jednoduché. Není, stejně jako není jednoduché definovat a jednoznačně označit to co ještě je a co už není umění.

zdroj: Redakce

Takže na nějaká Tvá kritéria hodnocení v posuzování dobrého a špatného aktu se Tě asi ptát nemám. Nebo…?

Kritéria hodnocení jsou opět nějaká individuální měřítka vycházející z naší interakce se společností. Hodnotíme všechno a neustále, na vše máme názor, vše umíme posoudit. Žijeme ve světě vymezeném kategoriemi. Vše se ale nedá zařadit do konkrétního šuplíku a opatřit štítkem, všechno pochopit nemůžeme. To je dost těžké, ale v umělecké tvorbě důležité. Dobrá fotografie pro mě může být každá, na které se můj pohled na delší dobu zastaví, a já mám potřebu nad ní přemýšlet, aniž bych se jí snažil v konečném důsledku pochopit.

Jak vnímáš konkurenci?

Konkurenci? (smích) Setkávání s ostatními fotografy ať už osobně nebo jen sledováním jejich tvorby beru jako inspiraci. Rád se s lidmi setkávám a debatuji o různých tématech, je to vždy obohacující zkušenost. Snažím se mít oči i uši otevřené. Každý okamžik, který prožíváme, je jedinečný a neopakovatelný, proto se snažím život prožít, ne přežít. Vážím si každé chvíle, ať už se zdá aktuálně negativní nebo pozitivní. Stejně tak i lidí, se kterými se setkávám. Každý mi může něco předat a já jemu.

Co Tě tedy inspiruje?

Pozorování okolí, kontakt s lidmi a jejich příběhy. Nechávám plynout myšlenky při poslechu hudby nebo při skicování svých představ. Lidé, se kterými se setkáváte, vás také do jisté míry formují. Interakce se společností je pro mě důležitá, ať už osobně nebo i skrze fotografie. Cesta životem je klikatá – nikdy nevíte, kam zrovna uhne, na jakou křižovatku vás dovede a koho na ní potkáte. A to mě baví. (smích)

A jaké jsou podle Tebe klíčové aspekty úspěchu?

Úspěch je pomíjivý faktor definovaný opět aktuálním kontextem v dané společnosti. Pro mě je důležitá jakási subjektivní spokojenost s odvedenou prací, potažmo spokojenost klienta, pokud se jedná o zakázkovou tvorbu. Navíc určité momenty, které člověk v procesu tvorby zažívá, jsou o vnitřním pocitu. Pro mě je každé focení výzva. Pokaždé je to jiné, proto se snažím žádné ze svých focení nepodcenit a být na něj připraven.

Otázka na závěr. Vystavuješ v Čechách i v zahraničí, Tvé obrazy jsou ozdobou luxusních pokojů, normálních bytů a domů i veřejných prostor. Máš tedy nějaký fotografický sen?

Samozřejmě! Snít je důležité. Tak sním a tyto své sny si pečlivě zaznamenávám, abych je mohl uskutečnit, až na ně přijde ten správný čas.

MEDAILONEK

zdroj: Redakce

Karel Vojkovský se narodil se ve Frýdku-Místku 7. 4. 1982. Vystudoval ČVUT v Praze. Fotí, podniká a dokončuje doktorandské studium. STUDIONUDES je se stovkou publikovaných fotografií nejrozsáhlejší z autorových sbírek. Kromě Čech vystavoval v Anglii, Polsku, Rakousku, na Kypru, v Chorvatsku a na Ukrajině. V Londýně je zastupován galerijní společností United Creativity. Jeho fotografie byly publikovány v mnoha uměleckých knihách a magazínech. Na mezinárodních soutěžích získaly řadu prestižních ocenění (PSA, FIAP, VÖAV). Fotografie autora jsou umístěny v soukromých sbírkách a ve veřejných moderně zařízených interiérech. Zabývá se uměleckou, a komerční tvorbou. Inspirace přichází skrze hudbu, lidi kolem a napojení na vlastní nitro. Je svobodný, bezdětný a žije v Praze.

Série aktů nazvaná STUDIONUDES vznikala od roku 2007 do roku 2009. Zaměřuje se na možnosti zobrazení rozsahu lidského těla, dynamiky pohybu, studium světla, figurální fotografii, symetrii zobrazovaného objektu a čistotu formy.

Výstava limitované edice části této sbírky trvá do 14. února 2014 v observatoři Tower Park v Mahlerových sadech 1. Otevřeno je denně od 8:00 do půlnoci, vstupné do věže stojí 150,- Kč. K výstavě je možné na místě dokoupit za 100,- Kč také katalog.

Více na: www.studionudes.cz a www.vojkovsky.com.