Žádat vznik ministerstva sportu je už taková móda. Před rokem ho urputně prosazoval český senátor Ivo Valenta. Sázkařský kníže toužil zajistit českému sportu "stabilitu a dlouhodobou předvídatelnost finanční prostředků". A těžko bychom hledali povolanějšího odborníka v otázce destabilizace a netransparentnosti sportu než pana Valentu, který byl v minulosti odsouzen za fotbalovou korupci.

Jenže slováckého patriota přestal český sport zajímat, když poslanci schválili změnu loterijního zákona. Zhrzený monacký rezident v mžiku vyměnil sponzorování české fotbalové ligy za lukrativnější lotyšskou. V Lotyšsku totiž získal jeho Synot licenci na online loterie, takže reklamní sponzoring bude lákat na hazard milovníky fotbalu poblíž Baltského moře.

Babišova parta

Český sport ale Ivo Valentu už nepotřebuje, ani jeho peníze. Má v čele Miroslava Janstu. Šéf České unie sportu (ČUS) dostatečně prokázal svůj bafuňářský um, když na ministerstvu školství vylobboval dotace pro rok 2017 ve výši šesti miliard korun. A to je oproti letošním 3,7 miliardy podstatný nárůst.

Janstovi se navíc povedl parádní kousek. Podařilo se mu ze hry vyšachovat Český olympijský výbor (ČOV) a miliardy bude rozdělovat sám. "ČOV odvedl skvělou práci, ale dnes není důvod rozdělovat peníze na sport ze dvou míst," odůvodnil toto rozhodnutí ministr financí Andrej Babiš.

O tom, že má Jansta v Babišovi nehynoucí oporu, svědčí i další návrh ministra financí. Chce do českého sportu, nebo přesněji do Janstova impéria, přesměrovat výnosy z hazardu, které nyní putují do rozpočtu obcí.

Letos chce obcím vzít víc než polovinu a podíl by se každým dalším rokem navyšoval až do roku 2020. Od té doby bude veškerý výtěžek z hazardu mířit výhradně na sport.

Jansta (vlevo) s předsedou Sněmovny Janem Hamáčkem | zdroj: Profimedia

Babiš to zdůvodnil tím, že obce nebudou mít potřebu podporovat hazard. Má pravdu. Tuto úlohu převezme sport, který bude mít v hazardu svého největšího sponzora.

Za Babišovou až podezřele přívětivou náklonností ke sportu stojí právě osoba Miroslava Jansty. Znají se už z doby, kdy si Babiš brousil zuby na státní gigant Unipetrol. Právě Jansta ho proto seznámil v roce 1997 se Stanislavem Grossem.

Chiméra nejmocnějšího muže českého sportu

Janstovi ovšem miliardy ze státní kasy nestačí, chtěl by rovnou celé ministerstvo sportu. Jenže problém je, že nedokáže předložit jediný smysluplný argument, proč bychom takový úřad u nás potřebovali.

Jansta tvrdí, že je třeba pevného vedení, protože se ministři školství mění skoro každý rok. Není ale jasné, proč by to mělo fungovat jinak na ministerstvu sportu. Pokud ovšem Jansta nemá na mysli sám sebe jakožto dlouholetého šéfa resortu. 

V takovém případě je dobré si připomenout, že jeho sportovní dítě, basketbalový klub Nymburk, který drtí českou konkurenci a bojuje v evropských pohárech, končí rok co rok v mnohamilionovém mínusu. Ale v případě ministerstva by takové diletantské hospodářství nevadilo, protože veřejných peněz je vždycky dost.

Ministerstvo sportu si navíc Jansta představuje především jako stabilní penězovod přisátý přímo na státní rozpočet. Jenže problémem v našem sportu nejsou peníze jako takové, ale jejich rozdělování.

Dnes jsou částky rozděleny podle počtu registrovaných sportovců a peníze putují na účty sportovních svazů. Tento systém nejvíce vyhovuje fotbalovému bossovi Miroslavu Peltovi, protože nejvíc sportovců u nás spadá právě pod něj. Největší balík tak paradoxně směřuje do českého fotbalu, který zároveň vydělává desítky milionů ze sponzorství, UEFA i FIFA.

Bity jsou v tomto systému menšinové sporty. Navíc čím je daný sport nákladnější, tím méně lidí je v něm registrováno a tím pádem dostane také méně peněz. Nemluvě o takzvaných mrtvých duších, tedy neaktivních registrovaných sportovcích, kterých mají nejrozšířenější sporty jako fotbal i hokej na rozdávání.

Těžko se dá předpokládat, že by nové ministerstvo dokázalo vymýtit ty největší neduhy českého sportu – korupci, klientelismus, či praní špinavých peněz. Podle nedávné zprávy NKÚ bylo ze tří miliard korun vložených státem do sportu vyplaceno nejméně 800 tisíc na neprůhledné sportovní či pseudosportovní aktivity. A při představě, že na ministerstvu budou mít velký vliv činovníci jako Pelta nebo Roman Berbr, se Janstův sen o samostatném ministerstvu mění v noční můru.

Děti jako rukojmí

Chcete-li prosadit vlastní zájem jako zájem veřejný, vezměte si děti jako rukojmí. Tím se řídí i Jansta, který obhajuje získané miliardy tím, že je pro společnost zásadní, aby děti sportovaly. Jansta ale nepředložil žádný konkrétní plán, jak toho chce dosáhnout. Investice do soukromých klubů nejsou podmíněny žádným nařízením, kolik procent rozpočtu by mělo směřovat na mládežnický potěr.

Natož, že by platil vznik sportovních areálů, které by byly otevřeny veřejnosti a nepatřily nějakému sportovnímu klubu. O nějaké podpoře sportu ve vyloučených lokalitách ani nemluvě.

Janstova sázka na dětskou kartu postrádá logiku. U dětí je nutné podporovat všestrannost, i ve sportu. Proto by bylo lepší peníze na sport nechat v kompetenci obcí, které mají lepší přehled o poptávce místních dětí, než sportovních institucí, které ostatní sporty vnímají jako konkurenci.

Navíc když do sportovních klubů tečou veřejné peníze na mládež, pro kluby to znamená možnost použít peníze na nákup drahého profesionála do A mužstva. Sponzoring mládeže je potom kontraproduktivní.

Jestli dokáže Jansta ministerstvo nakonec prosadit, nezávisí bohužel tolik na tom, jestli je nový úřad skutečně potřeba, ale na politické vůli. A vzhledem k Janstovým kamarádským vztahům s Babišem a sociálními demokraty je vznik ministerstva otázkou času. Do té doby bude muset Jansta vyplácet miliony korun z veřejných zdrojů bez ministerské portfeje.