Stejně jako jsou lidé odnepaměti kouzly fascinovaní, snaží se je vědci objasnit a vysvětlit. Na Londýnské univerzitě dokonce existuje v rámci katedry psychologie laboratoř zaměřená na magii. Nazývá se stylově Magic Lab, což vzniklo jako šikovná zkratka pro Mind Attention and General Illusory Cognition. Laboratoř vede psycholog Gustav Kuhn a jak název napovídá, zaměřuje se v ní na oblasti, ve kterých se magie s psychologií protíná – tedy vnímání mozku, pozornost a způsob, jakým zpracováváme informace.

Kouzlení je totiž hlavně o tom, jak dobře iluzionisté dokážou zmanipulovat vnímání svého publika. Využívají k tomu hlavně mezery v našem kognitivním chápání. Asi nejdůležitější je odvedení pozornosti tak, aby lidé v podstatě neviděli, co se jim děje přímo před očima.

Svobodná vůle je iluze

Podle Kuhna může pochopení principů, jak kouzelníci pracují s obecenstvem, pomoci v běžném životě. Magie nám podle něj ukazuje mimo jiné to, že i když o něčem víme, že je nepravdivé, stejně nás to nutí věnovat tomu pozornost. Pochopení toho, jak magie funguje, nám tak může podle vědců pomoci třeba v lepší orientaci ve světě konspiračních teorií či fake news.

Další klíčovou součástí kouzelnických triků jsou jakési "donucovací techniky", které v člověku vytváří falešnou iluzi volby. Typické je to u karetních triků, kdy kouzelník dobrovolníka vždy zvládne vmanipulovat do výběru správné karty. "Svobodná vůle je jen iluze," řekl Kuhn britskému serveru BBC s tím, že se obdobná manipulace dá zneužít například v politice.

A samozřejmě i v právu a soudnictví – protože stejně umě jako manipuluje kouzelník s divákem, může být ve skutečném světě zvenčí ovlivněno například i očité svědectví.   

Víme, že to není reálné

Podle Kuhna je naše fascinace kouzly částečně založená na tom, že se snažíme vnitřně srovnat s tím, že jsme viděli něco, co víme, že není reálně možné. Vzniká tím takzvaný "kognitivní konflikt", při jehož řešení se naplno spouští mozku dorzolaterální prefrontální kortex, tedy část mozku zodpovědná za soustředěn, chápání a rozhodování, která je sídlem pracovní paměti.

"Učíme se ji tak rozvíjet," uvádí Kuhn.

Magii přirovnává také k hororům. Zatímco vidět vraždu či krveprolití na vlastní oči je pro člověka traumatizující, v "bezpečí filmu" se změní v něco, u čeho mohou relaxovat. Stejné je to s kouzly – když víme, že iluzionista není reálně rozřezaný cirkulárkou, začne nás tato jindy hluboce znepokojující situace bavit.

A právě v tom se nachází hlavní vysvětlení toho, proč nás kouzla baví, i když víme, že nejsou skutečná: Víme, že nesledujeme realitu. Což je povznášející…