Ustlat si znamená pro některé vězně z manilské městské věznice to samé, co vytřít blátivou louži, rozložit kus kartonu na kachlíkovou podlahu, lehnout si do malé koupelny bez oken a vměstnat se tam mezi dalších šest mužů a záchod. V cele číslo pět je dusno a vzduch páchne potem z 518 mužů namačkaných do prostoru původně pro 170 lidí. Vězni se opírají jeden o druhého, jejich končetiny často leží na sousedovi, chodidla mají strčená pod hlavu někoho jiného, prostoru je tak málo, že se v příšerném horku stěží mohou převalit. 

Od chvíle, kdy filipínský prezident Rodrigo Duterte v roce 2016 zahájil protidrogovou kampaň, ve filipínských káznicích začalo být čím dál větší těsno. Země se dostala do čela žebříčku nejpřeplněnějšího vězeňského systému na světě.

V manilské městské věznici je spaní cennou komoditou. Když má vězeň peníze, může si koupit místo v tzv. kubolu, malé kóji vyrobené z překližky, stranou davů a sdílené "jen" se dvěma muži. V opačném případě je to podlaha, možná koupelna, ale klidně také schodiště sbité z palubek; když vězeň spadne z jednoho schodu, vezme s sebou všechny pod ním.

Z patnácti dní dva roky

Málokteří vězni jsou odsouzenci - většina z nich jsou ve vazbě a čekají na soud. Mnoho jich však trčí v nápravném zařízení měsíce nebo i roky, a to kvůli zahlceným soudům. V důsledku přeplnění a nízkého počtu dozorců situace zašla tak daleko, že představitelé věznice potichu přenechali část její správy vězeňským gangům. Ty jsou technicky vzato ilegální, udržují však pořádek a brání tomu, aby vznikl chaos. Často také přerozdělují skromné vězeňské příděly, aby nikdo nezůstal o hladu.

Někteří filipínští představitelé jsou po dotazu na situaci v tamních vězeních překvapivě otevření. "Když sedíte ve filipínském vězení, budou vás mučit," řekla Leah Armamentová z vládní komise pro lidská práva. Stejný fakt konstatovala v roce 2015 i OSN.

Filipínský soudní systém ochromený neefektivitou je plný úplatků a jeho struktura motivuje soudce a právníky k tomu, aby pracovali pomalu, řekl odborník na filipínské vězeňství Raymund Narag z Jihoillinoiské univerzity.

Jeden vězeň byl odsouzen za to, že hulákal na veřejnosti a měl u sebe nožík. Bylo mu tehdy 15, ale policie do protokolu uvedla jeho věk 18 let. Jeho případ byl vyřešen po dvou měsících, už bezmála dva roky ale čeká na nařízení o propouštění z úřadu sociální péče. To dalece převyšuje trest, který mohl za svůj přečin dostat - čtyři dolary pokuta či 15 dní vězení.

Jedna velká rodina

Narag je profesorem a ve filipínském vězení v minulosti sám strávil šest let. Coby právník se za tu dobu v hierarchii vězeňského gangu vypracoval až do pozice "mayor de mayores", tedy "předáka všech předáků". Podle něj jsou filipínská vězení v porovnání s jinými zeměmi, jako třeba USA, "daleko více kolektivní, takže se z obyvatel cely stává rodina".

Vězeňské gangy jsou takovýmito rodinami. Nepsaná dohoda s dozorci o podílu na správě jim pomáhá udržet nad káznicí kontrolu. V manilské městské věznici vychází na jednoho dozorce 528 vězňů, vláda přitom doporučuje poměr jeden dozorce na každých sedm vězňů.

Sedmatřicetiletý Buboy Mendiola vede jeden z pěti hlavních gangů nazvaný Sputnik. Dohlíží také na neformální vězeňskou ekonomiku. Výdělky z ní si gang společně rozděluje. Při jedné razii se ukázalo, že jmění Sputniku bylo 720 tisíc pesos (přes 300 tisíc Kč). Mendiola za ně nakupoval prasata a stovky kuřat na vánoční oslavu, ale také základní léky či hygienické potřeby pro svou celu.

"Nuda vpouští ďábla do vaší mysli," říká Mendiola s tím, že vězni se musí něčím zabavit, jinak prý začínají dělat neplechu. Bitkám se s ohledem na přeplněnost věznice nedá zcela vyhnout, ale celkově jsme tu schopni udržet pořádek, dodává. Prohřešky proti pořádku ve svém gangu trestá Mendiola tvrdě - podle závažnosti přečinů až 25 ranami dřevěným klackem.