Válka s Íránem není v zájmu Západu, i když je Teherán součástí 'osy zla'

MAGAZÍN - Magazín autor: red

Po útocích na ropné tankery, ze kterých USA obviňují Írán, se naskýtá otázka, zda je ozbrojený konflikt s Íránem jen otázkou času, nebo se jedná pouze o válku slov. Válka USA s Íránem je sice vysoce nepravděpodobná a nežádoucí. Na druhé straně okolnosti vypuknutí první světové války ukazují, jak snadno se může konflikt slov změnit ve válku mimořádných rozměrů, píše Aleš Rozehnal na webu Hlídací pes.

Ilustrační snímek

Ilustrační snímek,zdroj: Facebook: Donald J. Trump

Spojené státy americké mají za sebou dvě války v Iráku, a tudíž se samozřejmě nabízí srovnání s potenciálním konfliktem s Íránem.

Lekce se Saddámem 

Cílem druhé irácké války nebylo jen odstranění zbraní hromadného ničení, které Irák ve skutečnosti neměl, ale i odstranění režimu Saddáma Husajna, který utlačoval své občany a ohrožoval své sousedy.

Prezident Bush měl pro druhou válku v Iráku souhlas Kongresu a získal i určitou podporu OSN. Vybudoval také relativně širokou koalici, která zahrnovala zejména Velkou Británii, Polsko, Španělsko, ale i např. Austrálii.

Dokonce i státy, které s použitím síly nesouhlasily, zejména Německo, souhlasily, že se budou účastnit obnovy Iráku po porážce režimu Saddáma Husajna. Na straně americké administrativy stálo i americké veřejné mínění.

Iráčtí šíité začali po první válce v Zálivu ozbrojený odpor proti iráckému režimu. Irácký Kurdistán se stal na režimu více méně nezávislým a nezakrýval své nepřátelství k němu.

Irák byl mezinárodně izolovaný a vojensky mimořádně slabý. Přesto všechno byla druhá irácká válka nejen pro Střední východ, ale i pro samotné Spojené státy neúspěchem a katastrofou, která nebyla reparována ani po více než patnácti letech.

Írán není Irák 

Írán patří ke státům, které Bush označil jako osu zla. Současná politika Íránu v Iráku, Sýrii, Libanonu, Jemenu nebo v Gaze je mimořádně destruktivní. Íránský režim podporuje terorismus a utlačuje své občany. Nepoužívá proti nim však tak brutální prostředky jako používal režim Saddáma Husajna.

Přes to všechno nemají Spojené státy žádný právní důvod začít jakýkoli ozbrojený konflikt s Íránem.

Zatímco Irák v roce 2003 více než deset let porušoval podmínky příměří z roku 1991, vedl vojenské operace proti Kurdům, vyhýbal se sankcím a v roce 1996 bylo zjištěno, že pokračuje v programu chemických a biologických zbraní, mnohostrannou smlouvu o kontrole íránských jaderných zbraní, jakkoli je špatná a nedostatečná, Írán dodržoval.

S válkou s Íránem by nesouhlasil Kongres a nelze očekávat ani náznak souhlasu OSN. Ve válce s Íránem by byly USA zcela osamocené, protože již nyní mají napjaté vztahy s Evropskou unií, Mexikem, Kanadou nebo Čínou.

Nejbližší americký spojenec, Velká Británie, je paralyzován brexitem. Spojené státy by tak podpořil pouze Izrael a státy Perského zálivu, kde politicky dominuje Saudská Arábie.

Sto let staré varování 

I když má Írán možná více nepřátel, než měl v roce 2003 Irák, zájmy Iráku té doby nikdy nekonvenovaly zájmům nějaké významnější mocnosti té doby tak, jako v současné době konvenují zájmy Íránu zájmům Ruska.

Existují náznaky, že Íránci jsou se stávajícím teokratickým režimem nespokojeni. Neexistují však žádné náznaky, že by akceptovali zahraniční vojenskou intervenci. Zatímco Irák byl a je umělým a značně nefunkčním státním útvarem, je Írán zemí jedné z největších civilizací na světě s mimořádnou historií.

Ve srovnání s válkou v Iráku by válka s Íránem byla válkou ve větším rozsahu, bez spojenců, bez náznaku právního důvodu k válce a bez představy, co by mohlo následovat po porážce Íránu.

Válka USA s Íránem je tedy vysoce nepravděpodobná a nežádoucí. Na druhé straně okolnosti vypuknutí první světové války ukazují, jak snadno se může válka slov změnit ve válku mimořádných rozměrů.

Aleš Rozehnal pro Ústav nezávislé žurnalistiky

Tagy: Írán zahraničí Irák Spojené státy mezinárodní vztahy americká politika války a ozbrojené konflikty

Zdroje: Hlídací Pes