Předvídat další vývoj na Donbase je těžké vzhledem k tomu, že se proměnil v analogii moldavského Podněstří. Hodně podniků se zastavilo, stovky tisíc lidí se přesunuly do klidnějších regionů Ukrajiny. Mnozí odjeli do Ruska, na Krym. Proruské nálady v pohraničních oblastech Donbasu ovlivněné ruskou propagandou zůstávají silné.

Ještě před 2,5 rokem Doněck hostil fotbalové mistrovství Euro 2012. Město se k tomu dlouho připravovalo, získalo moderní vzhled, postavilo nové letiště za miliardu eur. Z letiště teď nezbylo nic, během bojů bylo úplně zničené. Vlaky z Doněcka nejezdí. Infrastruktura se drží na ohromných investicích celé Ukrajiny napumpovaných do Doněcku ještě před šampionátem. Prakticky celá Ukrajina pracovala na mistrovství, hračce velkého fotbalového milovníka a majitele FC Šachťor Rinata Achmetova. 

Hospodářská síla Donbasu byla výrazně podkopána. Zároveň je to ale celkem svébytný region. Odlišný byl už za sovětských časů, liší se i nyní, proto odepisovat Donbas by bylo předčasné.

V Doněcku je všechno provázané. Dokonce oligarchy, kteří dávno žijí v zahraničí, nebo by se tam mohli v klidu přestěhovat, to stejně táhne k Donbasu. Jenže to se nedá říct o jejich dětech, které studovaly v britských soukromých školách, jako třeba v případě Rinata Achmetova. To už je jiná evoluční větev.

Mentalitou se odlišuje i Priazovje (region podél Azovského moře) s centrem v Mariupolu, byť patří do Doněcké oblasti.Mariupol nemá žádná naleziště uhlí, nejsou tam tedy ani horníci s jejich specifickým viděním světa a uzavřeností. Mariupol je přístavní město, za sovětských časů tady kotvila jedna z největších flotil v zemi. Mariupolští mořeplavci viděli celý svět a pro uzavřený sovětský systém představovali poměrně vyvinuté lidi s otevřenými názory. To vše se pak odráželo na úrovni rozvoje města.

Papíček Achmetov a nejasná budoucnost

Nedávno se objevila informace, že jeho soukromé letadlo odletělo z Kyjeva, kde Achmetov trávil většinu času od počátku dramatických událostí na Donbase, do Francie. Zda byl na jeho palubě sám Achmetov, nebylo jasné, ale s ohledem na poslední události, to bylo vcelku pravděpodobné.

Stoupenci Majdanu viní Achmetova z podpory separatistů na Donbase. Přímé důkazy nemají, ale nepřímé prý ano. Achmetov by chtěl získat plnou kontrolu nad regionem jeho odtržením od Kyjeva, ale ze závilosti na Moskvě nemá o nic menší strach.Takový je názor odborníků.

Osobně bych se o Achmetova nebál. Obavy spíš vyvolává budoucnost zaměstnanců jeho podniků. Jen v Mariupolu v jeho hutích Azovstal a závodech Iljiče, které patří Achmetovovu holdingu Metinvest, pracuje téměř 50 tisíc lidí. Pro představu, ve městě do začátku války bydlelo 480 tisíc lidí. Ztráta práce pro tak obrovský počet lidí způsobí v Mariupolu citelné ekonomické a sociální problémy.

Na druhou stranu Mariupol leží na břehu teplého Azovského moře, a s uzavřením továren má město šanci zlepšit ekologickou situaci, stát se výletním letoviskem. Hutní závody Achmetova sice snížily objem výroby, nicméně fungují dál.

Pokud by Mariupol připadl separatistům, Achmetov by se dostal do problémů s dodávkami surovin. Zásoby železné rudy se nachází na území Dněpropetrovské oblasti, kde povstalecké nálady prakticky nepanují a odtrhnout ji od Ukrajiny lze jen přímým vojenským zásahem s početnými oběťmi na obou stranách. 

A jak to bylo s humanitární pomocí?

Hlavní podíl pomoci pocházel a pochází od řadových Ukrajinců, podniků a podnikatelů. Roli dobrovolníků v této válce lze nadhodnotit jen těžko. Sbírali a sbírají peníze na vše, snad s výjimkou zbraní. Kde se dalo narychlo nakupovali uniformy pro vojáky, neprůstřelné vesty, helmy, přístroje pro noční vidění, termokamery, akumulátory, náhradní díly pro vojenskou techniku, terénní vozy. Nic z toho ukrajinská armáda neměla a to, co měla, zůstávalo ve skladech ještě ze sovětských časů a nebylo nejkvalitnější.

Zatímco zbraně sovětské výroby mohly jakž takž konkurovat těm, které Rusko dodávalo ozbrojencům, všechno ostatní bylo mimo jakékoli srovnání. Od jara se toho co do vybavení armády udělalo hodně, ale stejně je to v porovnání s výzbrojí poskytované separatistům Ruskem jako kapka v moři.

Rusko jedná tvrdě. Zároveň se ale bojí vlastních občanů a toho, nakolik ukrajinský Majdan připomínal revoluci. Bojí se ztratit svůj obří kapitál a vládu. A navíc ruská špička ani nemá kam utéct tak jako Janukovyč. Kremelští stratégové proto budou bojovat do posledního ruského vojáka.

Co se týče zahraniční pomoci, západní země posílaly neprůstřelné vesty, léky, oblečení, stavební materiál, skládací domy pro běžence. Pomoc přicházela a přichází z celého civilizovaného světa. Nedodávají jen zbraně.

Co vozily ruské humanitární konvoje, skutečně tam byly zbraně?

Popravdě, nevím. Na vlastní oči jsem to neviděl, takže nemohu říct. Vypozorovali jsme ale aktivnější ostřelování ukrajinských sil a obydlených oblastí po každém takovém "humanitárním konvoji". Rusko se dodnes neštítí používat slovo "humanitární" a zároveň otevřeně dodávalo techniku a zbraně svým ozbrojencům na Donbase.

Maskovalo to "humanitárními" konvoji a přesouvalo techniku po nocích. Je nutné mít také na paměti, že velké množství ukrajinské techniky zůstalo na okupovaném Krymu. Tuto výzbroj pak přestěhovali k ozbrojencům na Donbase přes Kerč a Rostov. Tak se dostaly ukrajinské zbraně do rukou separatistů. 

Výpověď Leonida Semjonova jsme vzhledem k jejímu rozsahu rozdělili na několik částí. Poslední díl vydáme v nejbližších dnech.